Četla jsem to tak v 11 a byla jsem opravdu zaskočená. Jen málo kdy jsem tehdy četla knihu kdy někdo umře. Po Milošovi jsem ještě dlouho truchlila a nenáviděl jsem Helenu za to že má v budoucnu dítě (zemřel přeci její milý- myslela jsem že se stane utěšitelkou nebo tak něco....) Každopádně teť je mi 13 a knihu jsem četla znova (alespoň z části(což nedělám) a mnoho věcí lépe chápu. Nesnášela jsem člověkopsy a popravdě mi nikdy nebyl simpatický Bartolomeo a štvalo mě že Milena utekla právě s ním a né s Helenou...Nejradši jsem měla Paulu a Miloše. Kniha je nádherná a v mnoha ohledech nereálná a přesto okouzlující, napínavá a prostě úžasná.

Ooo, tento pan Mourlevat. Co kniha to zcela jiné neokoukané, neočtené téma. Vždy ale spousta laskavosti, inspirace a přemýšlení. Grafická stránka nádherně ladí.