Zima čarodějnice

Ojojoj, tak po dočtení této knihy jsem dost na rozpacích a vlastně jsem trochu i smutná, protože nedokážu dát plné hodnocení jako u předchozích dílů. První dva díly série se mi moc líbily, ale tady cítím zklamání. Bohužel však nedokážu říct, do jaké míry je to vinou knihy a do jaké míry mnou samotnou. Do knihy jsem se pustila dost brzy po vydání, ale ve výsledku jsem se se čtením potýkala nepochopitelně asi 14 dní, ač ta kniha není zas tak dlouhá. Měla jsem totiž potíže se místy pořádně začíst. Cítila jsem, že je pro mne text v některých pasážích těžkopádně napsaný. Některé pasáže se mi četly dobře, přišly mi napínavé, svižné, akční. Ale místy jsem se trápila a cítila jsem potřebu přeskakovat. A bohužel nevím proč. Přišlo mi to nudné? Nebyla jsem na knihu správně naladěná? Fakt nevím. Pravdou také je, že zhruba v první třetině knihy jsem se cítila místy také zmatená. Odehrává se tu určitá dějová linka, u které nevím, jestli jsem to občas správně chápala. Přišlo mi to na hraně mezi snem a realitou. A pro mne ta hranice byla nejasná a příliš komplikovaná na orientaci. (Těžko mohu být konkrétnější, abych nespoilerovala.) Celkově tak hodnotím průměrně. Dějově je tato série zakončená vcelku solidně, tato kniha přišla s uspokojivým závěrem. Ale faktem zůstává, že ač mne některé pasáže knihy bavily, místy jsem se prostě při čtení trápila. A je mi to líto.

Na 3.díl jsem se moc těšila, ale už to nebylo takové "wow". Místy trochu zdlouhavé. Ale teprve v tomto díle jsem zjistila, že mnohé hlavní postavy jsou historicky doložené osoby ze 14.století, což mě při předchozích dílech vůbec nenapadlo. Velkokníže moskevský-Dmitrij Ivanovič, Čelubej, Mamaj, Oleg Rjazan, dokonce i Vasji bratr Alexandr Peresvet a její švagr, kníže serpuchovský-Vladimir Andrejevič. Myslela jsem, že je to vše vymyšlené, pouze na základě ruských pohádek, na kterých jsem vyrůstala. Za tento historický podklad bych přidala i půlhvězdu, ale protože mě nejvíce zaujal 2.díl, zůstanu u čtyřky.