Zikmund a Hanzelka

Když jsem zjistil, že je na trhu nová kniha o našich cestovatelských legendách, neváhal jsem ani na okamžik. Z anotace knihy jsem se dozvěděl, že její hlavní devizou bude obrazová část. A ta nezklamala, z cca 600 fotografií je převážná většina publikována vůbec poprvé. Textové části tady zase takový prostor věnován není, více textu najdeme prakticky jen v úvodu, závěru a v části "mezi cestami".Úvod je věnován seznámení s oběma cestovateli, prakticky od jejich narození a rodinných poměrů až po dobu, kdy už společně začali plánovat cestu kolem světa, plán "5", tedy pět světadílů, které chtěli projet, jak si zpočátku možná i trochu naivně mysleli, na jeden zátah. Z mnoha důvodů to nakonec dopadlo jinak, H+Z se stali z původně dnešní terminologií řečeno obchodních zástupců Tatry, potažmo celého československého průmyslu, především spisovateli a filmaři takříkajíc "na plný úvazek", ale popis tohoto vývoje není a nemůže být předmětem tohoto komentáře. Po úvodu přichází na řadu hlavně obrazový popis první cesty, napříč Afrikou a Jižní a Střední Amerikou, rozdělený do přehledných kapitol, s dílčími mapkami projetých oblastí, časovým rozvrhem trasy a vypíchnutými daty navštívení důležitých míst na cestě. Nechybí ani seznam knih z této cesty, údaje o počtu nafocených snímků, napsaných reportáží. Další oddíl je věnován době po návratu z první cesty, kdy se stali nesmírně populárními, a zároveň začali postupně připravovat cestu druhou, už v rozšířeném složení a také za jiných podmínek jak politických, tak co se týkalo materiálního zajištění výpravy. Aby se H+Z mohli naplno věnovat publicistické činnosti, záštitu nad druhou výpravou převzala tehdejší Akademie věd ČSSR. Následuje obrazová dokumentace z druhé cesty napříč Asií a částí tehdejšího SSSR. Tady je třeba uvést asi jediný zápor nebo nesrovnalost, kterou jsem při čtení zaznamenal, a nějak nevím, bylo-li to záměrem autora. Pokud ano, tak mi není úplně jasné proč. První cestě je v knize věnováno výrazně víc prostoru (cca 40 stran úvod, dalších 140 samotná první cesta) než druhé, která, ač trvala skoro dvojnásobek cesty první, je tu tak trochu "odbyta" na asi 60 stranách. Nenajdeme tady třeba jediný snímek z pekla nekonečně blátivých cest Sumatry, ale i řada dalších oblastí je zmíněná jen jednou, dvěma fotkami. Stejně tak zde nejsou u první cesty zmíněné dílčí mapky, časový rozvrh cesty a data navštívených zajímavých míst. Seznam knih najdeme ale i u shrnutí druhé cesty. Poslední část se věnuje době po návratu z druhé cesty, po kterém velmi rychle následovalo násilné "umlčení" obou cestovatelů, tehdejšímu režimu pro své názory dost zásadně nezapadali do skládačky budování socialismu. Je zde ve stručnosti popsáno, jak se oba protloukali až do dnešních dnů, resp. J. Hanzelka do konce svého života. Kdo by chtěl s inženýry Hanzelkou a Zikmundem znovu prožívat jejich cesty den po dni, podrobně, musí jinam, v takovém případě je třeba sáhnout po jejich cestopisech. Kdo o této dvojici neví vůbec nic (je vůbec někdo takový?), v této knize najde stručné a věcné shrnutí jejich prakticky celoživotního snažení, doplněné bohatou fotodokumentací. Pro ty, kteří podstatné věci o H+Z znají, má větší hodnotu spíš obrazová část, ale i oni se dozví nejednu novou informaci, především z dnešní doby, resp. z posledního údobí života J. Hanzelky. Nebýt toho rozporu v tom, kolik prostoru v knize bylo věnováno první a kolik druhé cestě, a také toho, že u druhé cesty chybí dílčí mapky, na které si čtenář z první části tak nějak "zvykne", nebylo by pochyb o plném hodnocení, takhle ale musím jednu hvězdičku ubrat. Nicméně i tak velmi zajímavá publikace, věřím, že v archivu M. Zikmunda by se našlo nepublikovaného materiálu ještě na několik takových knih.