Židovka z Toleda

Romány od klasiků běžně nečtu, ale mám v plánu si svou četbu občas proložit právě klasikou. Židovka se četla dobře, román je bohatý a hutný, jazykově i obsahově. Příběh je prokládán náboženskými a historickými informacemi, ve kterých jsem občas malinko ztrácela pozornost a nedokázala si je tak dostatečně vychutnat a asi ani ocenit (na rozdíl od jiných čtenářů, kteří jsou v tomto směru sečtelejší). Líbil se mi nehodnotící styl autora a jeho schopnost zachytit pestrost motivací a úvah hrdinů o jejich činech. Oproti současné literatuře možná není tento román prvoplánově líbivý, o to ale kvalitnější a hodnotnější.

Krásný, ale také smutný příběh ze středověkého Pyrenejského poloostrova, který je v té době rozdělen na muslimský a křesťanský, a kdy světem zmítá svatá válka, kterou nejvíce trpí třetí skupina obyvatelstva, a to Židé. Ocitáme se v křesťanském Toledu, kde se král Alfons zamiluje do dcery svého židovského poradce. Mají spolu vášnivý vztah, a král díky tomu často zapomíná na své povinnosti, což se pochopitelně nelíbí jeho baronům a rytířům, a vzhledem k probíhající Třetí křížové výpravě ani papeži. Už od začátku tušíme, že tenhle příběh nemůže dopadnout dobře, a tak, když se král se svým vojskem ke křížové výpravě konečně připojí , směřuje děj knihy ke svému nevyhnutelnému konci. Na knize oceňuji spoustu historických reálií a nádherný překlad, a nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.