Tato kniha mi nepřišla tak kompaktní jako Vílí býlí. Příběh byl hodně jednoduchý a řekla bych, že i trochu šroubovaný tak, aby se tam napasovaly všechny potřebné informace. Tím pádem se tak nějak na sílu prolínaly linie, kdy byly děti s dědečkem v lese s vypravováním o vílách a skřítcích nebo o jiných lidech, což pro mě bylo chvílemi kapku nepřehledné. Řekněme tedy, že příběhy jako takové jsem četla už i lepší. Co je na knížce ale hodno obdivu, jsou právě ony informace o houbách! Je vidět, že autor je v tomto směru oborník a seznamuje děti nikoliv jenom s notoricky známými kousky jako je babka nebo muchomůrka červená, ale i s řadou mně ne moc známých hub. Po informační stránce je tedy kniha skvělá a určitě bych ji dětem koupila pro zažehnutí houbařského zápalu.

Sladit příběh, jež přinese zábavu i poučení to dá práci. A co teprve pro děti:o) Pan Socha je však znalec co se týče hub i světa dětí. Kniha s vtipným názvem nabízí nenuceně a poutavě jindy encyklopedické popisy hub, dává srovnání jedlé i jedovaté, v laskavém příběhu učí děti jak se chovat v lese. Pomocí elegantně vložených otázek si děti mohou ověřit, co si zapamatovaly a jaký měly postřeh. Grafika Evy Chupíkové jim v jejich fantazii napomůže stejně jako dospělákům, kteří sice znají několik druhů, ale jen těžko by vybrali podstatné rozdíly, které k houbaření patří a dělají z něj umění. Nevím, zda jde jen s těmito postřehy najít správné houby a pochutnat si na nich ve zdraví, avšak autorova škála profesionálních knih slibuje, že může být užitečné si tyto postřehy pamatovat. A pokud nepůjdeme na hřiby, tak procházka lesem a poznávání bez sběru může k radosti přece také stačit.