Žhavé olovo, chladné železo

Drsnější verze Harryho Dresdena a to formou i obsahem. Jenže drsnější neznamená zákonitě lepší. Tam, kde u Harryho perfektně funguje odlehčení ve formě vtípků, jimiž hrdina uplácí čtenářovo nerdovské ego, tam Mick Oberon pouze hláškuje, dělá ramena a… a tím to vlastně končí. Skutek utek. Trochu lépe je na tom dějová osnova, která na odpovídajícím rozsahu dokáže uhrát nápadité drama, jež pouze v detailech lehce pokulhává v logice. Skvěle ovšem funguje dobové zasazení do 30. let minulého století, stejně jako motiv prošetřování možného podvržence s šestnáctiletým odstupem. Ari Marmell zkrátka vsadil na stylovou urban fantasy v hávu staré dobré drsné školy. Heroické skutky tak přímou měrou vyvažují cynické poznámky a gangsteři jsou zde tou hezčí tváří bezskrupulózního podsvětí. Ve výsledku směle rozjetá série, nepředstavující sice nic nového, ale zároveň sympatická jako holky v krajkových podvazcích. Kdyby Miroslav Žamboch psal Harryho Dresdena, vypadal by podle mě přesně nějak takhle.

Paranormální detektivka zasazená do prostředí amerického Chicaga ve 30. letech minulého století. Mick Oberon, soukromý detektiv a bývalý lord elfího dvora, vyšetřuje únos a záměnu gangsterské dcerky. Příjemné čtení, prostředí gangsterského města je podáno zajímavě a také kouzlení se štěstím a smůlou mě dost bavilo. Příběh trochu ztrácel dech při až přespříliš podrobném popisu faeského světa. Ale nejspíš chtěl autor čtenáře dostat do obrazu před příštími plánovanými díly. Celkově můžu doporučit všem fanouškům tohoto žánru.