Zeptej se prachu/ Ask the dust

Takže... bola som zvedavá na knižku, z ktorej "starý chlapák" Bukowski spadol na zadok. Ja však jeho nadšenie nezdieľam. Knižka je dobre remeselne spracovaná a moc ma bavila dobová atmosféra Los Angeles 30-tych rokov 20. storočia. Postrádala som však punc originality, ktorý Bukowski tak nadšene velebí v predslove. Čítala som podobné knižky od iných autorov ( i keď niektorí sa zrejme Fantem inšpirovali:)). Wau efekt sa nedostavil. A tiež ma iritoval ten vzťah - nevzťah medzi Arturom a Camillou, ktorý pomaly na každej stránke osciloval medzi zamilovanosťou a nenávisťou. Až úplný záver dojem mierne vylepšil, ale pár stránok nezachráni celú knižku. Zatváram potichučky dvere za Fantem, Bukowskim a spol., a snáď niekedy inokedy v lepších časoch...

Před lety jsem náhodou objevil Bukowskiho, když jsem si ho bez velkého zájmu koupil, protože mi to jméno bylo trochu povědomé. A dostal mě. Často se zmiňoval o Célinovi. Tak jsem ho zkusil a dostal mě také. Nedávno jsem četl Bukowskiho biografii a tam byl John Fante zmiňován jako spisovatel, kterého měl Bukowski ze všech nejradši. A tak jsem ho zkusil zadat na Kosmasu do vyhledávání. Měli ho, já ho koupil a...dostal mě. Jeho styl je prostý, jednoduchý, neustále drží tempo, žádná zbytečná slova navíc. Prostě nemá chybu. Tohle mi maximálně vyhovuje, i když mi nedělá problém přeřadit na jiné styly např. Llosa, Márquez atd. Nicméně Fanteho styl mi skvěle sedí stejně jako ten Bukowskiho. Hlavním hrdinou Zeptej se prachu je Arturo Bandini rádoby spisovatel, žijící v levném hotelu, zamilovaný do Mexičanky Camilly, šílený parchant a zároveň člověk se srdcem na správném místě. Když už se Fante rozepíše na vážnou notu, přijde vtipný šleh, protože život není jen depresivní močál. Zkrátka skvělá kniha a kdo má Bukowskiho rád, ať si přečte i Fanteho, skvělého spisovatele, který ho tolik ovlivnil. Nedivím se mu.