Před lety jsem náhodou objevil Bukowskiho, když jsem si ho bez velkého zájmu koupil, protože mi to jméno bylo trochu povědomé. A dostal mě. Často se zmiňoval o Célinovi. Tak jsem ho zkusil a dostal mě také. Nedávno jsem četl Bukowskiho biografii a tam byl John Fante zmiňován jako spisovatel, kterého měl Bukowski ze všech nejradši. A tak jsem ho zkusil zadat na Kosmasu do vyhledávání. Měli ho, já ho koupil a...dostal mě. Jeho styl je prostý, jednoduchý, neustále drží tempo, žádná zbytečná slova navíc. Prostě nemá chybu. Tohle mi maximálně vyhovuje, i když mi nedělá problém přeřadit na jiné styly např. Llosa, Márquez atd. Nicméně Fanteho styl mi skvěle sedí stejně jako ten Bukowskiho. Hlavním hrdinou Zeptej se prachu je Arturo Bandini rádoby spisovatel, žijící v levném hotelu, zamilovaný do Mexičanky Camilly, šílený parchant a zároveň člověk se srdcem na správném místě. Když už se Fante rozepíše na vážnou notu, přijde vtipný šleh, protože život není jen depresivní močál. Zkrátka skvělá kniha a kdo má Bukowskiho rád, ať si přečte i Fanteho, skvělého spisovatele, který ho tolik ovlivnil. Nedivím se mu.

Fante tady nastoluje přímočarost, kterou se pak vydává i jeho slavnější kolega, starej známej prasák Buk. Místo Hanka Chinaskiho tady máme Artura Bandiniho. Mají leccos společnýho, ať už strasti začínajicího spisovatele nebo třeba to, že si svoje emoce a city nechávájí pro sebe, aby za každých okolností vypadali jako drsní chlápci, co si z žádné holky nesednou na prdel. Ale zatímco Bukowski se nám nesnaží osvětlit citový rozpoložení Hanka ani mimo dialogy a je čistě na nás, jestli ho budem považovat jenom za chlípný prase nebo taky kluka s trochou citu a svědomí, Fante je na tom trochu jinak a prakticky vždycky popíše Bandiniho smutky přesně tak, jak se zrovna odehráváji v jeho hlavě. Pak už záleží jen na vás, kterej z těch dvou vám bude bližší.