Ženy z rodu Springovcov

Úplně nevím co si o tom mám myslet. Četlo se to dobře příběh rychle ubíhal, ale jinak to bylo docela průměrné. Postavy se někdy chovaly na facku a ťukali jste si na čelo proč se tak chovají, ale je to fajn jako letní oddechovka, ale moc hloubku v tom nehledejte.

Milá, čtivá, romantická oddechovka, která se mně strašně líbila. Autorčin styl psaní mně neskutečně sedl a už se chystám na sérii knih After. Ze všech postav mi byla nejsympatičtější Jo a poté i Laurie. Jejich dějová linka mě i s linkou Meg, Shii a Johna bavili nejvíce. Kniha se stává jednou z mých nejoblíbenějších a určitě si ji někdy ještě přečtu.

Přestože charaktery jednotlivých postav byly bezchybné, jejich podoba už tak přesně vystižená nebyla. Četla jsem pouze holý text, místo toho abych si představovala, jak v něm postavy žijí. Ani s dějem nejsem moc spokojená. Nebyl vůbec dynamický a přišlo mi, že se vůbec nikam neposouval. Vlastně se tři čtvrtiny knihy mluvilo o tom, jak je každá ze sester jiná, jejich matka v domě vůbec nefunguje, Meg se těší až se jí vrátí John z West Pointu a o tom jak ostatní sestry zastupují své role v rodině (až na Amy, která žádnou funkci nemá). Až od dvacáté páté kapitoly mě začala kniha bavit, to je celkem neuspokojivé, když celá kniha má čtyřicet čtyři kapitol. Malým oživením celé knihy bylo vyprávění událostí na vojenské základně Fort Cyprus z pohledu všech sester. Otevřennost vůči tématům menstuace či sexu, měla působit nejspíše uvolněněji a přinést ten moderní ráz stejně tak jako technologie 21. století. Místo toho to na mne působilo kostrbatě a opět nedotaženě. Původní verze Malé ženy, by se mi líbila určitě více, jelikož by děj ozvláštnil jazyk, který byl běžný v konverzacích 19. století. Celkově byla kniha úplně prázdná, nejhezčí na ni byla obálka se slovy ,,Největší literární fenomén své generace" od Cosmopolitan s nimiž se bohužel vůbec neztotožňuji.