Žena z Krakova

Knihu jsem dočetla již zhruba před dvěma týdny, ale po bezprostředním dočtení jsem vůbec nevěděla, co k tomuto příběhu napsat. Hlavní hrdinka klame tělem, ale i duší... Ačkoli blondýna árijského typu, sedá si při přednáškách dle svého původu mezi své židovské soukmenovce. Její studium v Krakově záhy končí svatbou a Rita se svým manželem odjíždí do jeho rodného města. A to klamání duší? Myslím, že Rita svého muže nemiluje, ale přesto by s ních chtěla dítě. Do cesty novomanželům vstupuje manželův kamarád a velmi záhy poté i válka... Myslím, že kniha je úplně jiným pohledem na válku a holocaust, kdy do popředí vystupuje hlavně jednotlivec a jeho jediná snaha: přežít. V určité chvíli si Rita sama klade otázku: jsem sobecká, necitlivá, neberu ohledy na ostatní, nedotýká se mě jejich utrpení? Myslím, že to tak není, je pouze extrémně racionální, nepřipouští si žádný sentiment a na válečné utrpení hledí jako na něco, co jednou musí pominout. Zajímavá je dějová linka Ritina milence, člověka, který si umí poradit v každé situaci. Musím říct, že v určitém ohledu si tyto dvě postavy zaslouží obdiv. Během války musí Rita udělat několik závažných rozhodnutí, kdy to poslední je vůbec nejtěžší...

Bohuzial, pre mna bola tato kniha velkym sklamanim a necitila som z nej kusok emocie. Nezaujal ma autorkin styl pisania, postavy a ani dej. Velmi naivne stretnutia postav, situacie. Nic pre mna.