Další detektivka se sympatickým komisařem Van Veeterenem, kde už od prvních stránek známe vraha. Děj nijak nepádí kupředu, ale rozhodně nenudí, postupně se rozmotává celý příběh, ale policisté dlouho nemají tušení, kdo ten neznámý vrah je. Humorné dialogy kriminalistů a sarkastické vtípky pobaví. Jedná se o dobrou, čtivou a pohodovou detektivku, která se mi líbí stejně, jako předchozí díly.

Pro jednou autor upřednostnil dojemnou zápletku před suchopárným vyšetřováním. Naneštěstí to má za následek, že policisté jsou v kriminálce vlastně jen do počtu. Bez jakékoliv nadsázky by se totiž vyprávění klidně obešlo bez nich. Sice tu přibývají mrtví a oni nad tím ostentativně kroutí hlavou, jenže tak dlouho jsou o krok pozadu, až už je na nějakou „spravedlnost“ pozdě. Dost přitom selhává i samotný komisař, který jindy bez problémů vytuší vraha hned zkraje, ale tentokrát se v případu motá stejně, jako všichni ostatní. Håkan Nesser tak přímo odkazuje na Nevěstu v černém Cornella Woolricha, přičemž znáte-li tuhle parádní noir klasiku, Žena s mateřským znaménkem vás ani při dobré vůli ze židle pravděpodobně nezvedne. Napsané je to skvěle a Van Veeteren opět perlí svým cynickým ostrovtipem, ovšem stinnou stránkou je, že chybí jakékoliv překvapení. Což u dvěstěpadesátistránkové knížky trošku zaskočí. Jste-li však fanouškem jako já, s benevolencí premiéra tenhle drobný nešvar přehlédnete.