Pětisetstránkový satirický román z nedaleké, dystopické budoucnosti Maďarska nezní jako něco, co bych chtěl dočíst do konce, ale podařilo se. Krom ošemetného žánru to má čtenář znesnadněno tím, že je vyprávění na různých místech stylizováno jako propagační (zároveň ovšem historicko-dokumentační) text jednoho autokratického režimu, tedy řeč nespolehlivého vypravěče. Příběhem Rey a její lumpenproletářské rodiny na pozadí budoucích dějin „komunistického království“ to relativně drží pohromadě a satirickým zobrazením balancuje akorát tak na hraně představitelného. Satira je společensko-politická a připadá mi, že Spiró v této verzi budoucnosti zdařile odpozoroval leccos ze soudobé reality, možná taky předpověděl něco z absurdity dalšího orbánovského vývoje. I když hodně toho v knize je specificky maďarského a našinec to jen obtížně chytá – třeba budapešťský místopis s významy pro nás nejasnými, společenské dozvuky kádárovských dob, ale taky všechny ty pseudotradiční kroje, svojské výšivky, fangle, soukmenovci, turulové a jiné odkazy na mýtický, konstitutivní dávnověk. Autor chrlí též spousty výrazových žertíků a překladateli jeho úlohu nezávidím, v tom množství nutně některé pokusy drhnou, respektive jeví se méně třeskuté než předpokládaný originál. I korektuře tu a tam nějaký překlep unikl. V brzké době asi po dalším Spiróovi nesáhnu (do Diavoliny jsem se nezačetl, možná se dost neorientuju v reáliích ruské revoluce), tohle dílo se alespoň mimo svůj domácí kontext zdá přece jen trochu grafomanské. Obecně se mi zdá, že přežívajícímu modelu řemeslného spisovatele-beletristy, který by měl každý rok vyplodit pár set stránek, už neodpovídá nic na straně čtenářství. Nová kniha je předmět spíše na darování nežli na čtení (já jsem si tuhle taky pořídil antikvární). Kdo není marketingová hvězda nebo dobrý surfař na vlnách proměnlivých technologií a formátů, prodávající se jen mimochodem i v knižní formě, čím dál hůř si pro své stránky hledá adresáty. Ale to už je samozřejmě jiné téma. Navzdory některým výhradám je za knihou dost práce různých lidí a je smutným dokladem předchozích tvrzení, že tohle je první čtenářský komentář po osmi letech od vydání.