Zeměmíry

Zvláštní styl vyprávění... váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec dávám čtyři, protože se mi vlastně příběh líbil. Jen bych preferovala klasický styl vyprávění. Takto jsem byla chvílemi zmatená, co je příběh a co vložená povídka. Navíc roli Andyho v knize vlastně nechápu, jak se z hlavní postavy stane jen přihazovač. Proč tam byl a jak byl vybrán. Nechápu. Kdyby to byl klasický román, který popisuje nosný příběh, tak by to byla bomba. Takto jsem se vždy trochu bála další kapitoly, co v ní bude a jak to bude napsáno. Navíc mě jejich začátky poněkud unavovaly tím, jak jsem se chvíli neorientovala. Celkově ale po dočtení nejsem nespokojena.

Co očekáváte, než se začtete do beletrie? Já po ní až tak často nesáhnu, abych neprožívala zbytečná zklamání a nenutila se knihu dočíst do konce, jen protože jsem ji rozečetla. Kniha Zeměmíry mě příjemně překvapila. Příběhy mají spád a zároveň vás jejich děj tak vtáhne, že nemusíte přemýšlet a otáčet stránky, abyste zjistili, co bude dál. Postavy mají duši, nejsou to žádné povrchní existence, ale jejich životy jsou na chvíli vaší součástí a probudí ve vás empatii (i když běžně žádnou nemáte). Lehce se vám vryje pod kůži a donutí vás se zamyslet, co s nimi máte společného. Krásné počtení na dovolenou, na zahrádku, nebo na ty chvíle, kdy chcete být nerušeně sami s knihou.