Země těch druhých

První díl se mi líbil trošku víc. Bylo několik částí, které mě iritovaly, ale 4 hvězdy jsou akorát. Zajímalo by mě, kdy vyjde česky 3. díl.

Druhého dílu knižní trilogie Leïly Slimani Země těch druhých s podtitulem Koukejte, jak tančíme jsem se nemohla dočkat. Upřímně, Leïlinu tvorbu miluji. Trochu jsem se bála tohoto překladu, protože se ho zhostil jiný překladatel, v tomto případě Michal Zahálka, ale dopadlo to na jedničku. Kdybych nevěděla, že se tato změna udála, ani bych si toho nevšimla. Příběh rodiny Belhadžů pokračuje, a to je podstatné. Kvituji, že „budoucí“ trilogii není nutné číst od první knihy, každou lze číst jako samostatný román, což možná uvítají ti čtenáři, kterým se právě první díl nedostal do ruky. A protože já ji čtu po roce, od té první, neměla jsem vůbec problém se začíst, poznat hlavní postavy a vztahy, které mezi sebou mají. Leïla se opět pustila do složitých politických témat, které však plynou na pozadí příběhu a do popředí se dostávají ta podstatná rodinná dramata. Jestli je druhý díl, jako že je, lepší než ten první, tak ten třetí bude muset být úplně “nejlepčejší“! Leïlu doporučuji všemi deseti a určitě doporučuji i její psychologické romány Lidožroutovu zahradu a Něžnou píseň