Země neandrtálců

Odlehčením na dramatičnosti ještě neznamená zařadit dílo do humoristického žánru. Přecházení z přítomnosti do vzpomínek a minulosti, a proplétáním více dějových scén, činí knihu náročnější v přehlednosti vyvíjejících se událostí či změn. Proto doporučuji četbu přerušovat co nejméně. Kniha, v níž se vyskytují myšlenky, jako (necituji v celistvosti): ...vzpomínky... nahodilá a naprosto neuspořádaná snůška představ, myšlenek a slov, které utkvěly v paměti... nemůže být pochyb o jejich nepřesnosti, protože už samotný smysl bývá pozměněn naším vlastním vnímáním... už v tomto okamžiku je vaše a moje verze rozdílná... s postupně vzdálenější a vzdálenější minulostí se bude stále více různit a čím dále tím více se bude odchylovat od pravdy... minulost je mlhavá a nepřesná věc, táhne se za námi jako stín a je delší s každým dnem... proto je v ní všechno zmatené a lživé... (konec citace), takové knize stojí za to, věnovat potřebný čas.

Stará paní umí docela hezky psát. Na stránce 77 už jsem věděl najisto, jak to půjde dál, ale ani nápad. Hrála si se mnou jako kočka s myší, každou chvilku to zahnulo jinam a vždycky mě to překvapilo. Naposledy na poslední stránce a potom ještě jednou na konci Slovníčku. Docela hezká fantasy řekl bych a ještě vylepšená sem tam životní moudrostí, při inteligenci a životní zkušenosti paní Nonny ty moudrosti stojí za to. Občas to trochu ujede v češtině, asi že autorčini pomocníčci to všecko nevychytali, třeba minulé přechodníky. Jinak dobrý, madam :-)