Zeď vzpomínek

Jedná se o soubor povídek, které nás zavadějí do situací, jenž se nám mohou zdát, že jsou poměrně drsné, ale o nich je život. Ano není to jenom o začátcích našich poutí, je to i o jejich koncích. A ty samozřejmě mohou být různé a mohou ovlivnit dalších spousty lidí. Ano svět je nádherné barevné místo, a nic není jenom černo bílé, jak se nám někdy, když ztratíme něco nebo někoho hodně blízkého mohlo zdát. Aby mohly být takto barevné, tak je utvářejí naše prožity, naše skutky a hlavně naše vzpomínky. A na to právě sází autor těchto povídek. Ano vzpomínky jsou něco, co by mělo být prioritně hlavně jenom naše. Na ně Vám žádný exekutor nešáhne, na ně Vám může šáhnout pouze a jenom ustupující kapacita vašeho mozku a s ní nemoci, tak jako v první velmi pěkné povídce. V tu chvíli, vlastní pojetí světa se scvrkne na Vaše křeslo, na..... Je pravdou, že se některé povídky dost sobě podobají, proto nemohu dát nic lepšího než 3, což je také pěkná známka, a myslím, že jsem jich sám obdržel ....

Já jsem z knihy nadšená, nejedná se pro mne o knihu, která by mne úplně usadila, ale každá z těch povídek měla svůj půvab a hlavně nějaké poselství. Určitě doporučuji.