Ze Strahova do NASA

Strávil jsem několik let na Strahově. Ne že bych zrovna toužil dostat se do Nasa, ale určitě si o tom rád přečtu. Postupně jsem podle fotek v knize taky zjisti, že jsem asi Veržánu no tom Strahově taky potkal. Každopádně obálka knihy dost kecá. O Nasa, ve které pracuje autorčin manžel je v knize jenom pár stránek. Kniha je hlavně o tom, jak se dostat do Ameriky a začít tam pracovat. Autorka na mě působí jako člověk, který rozhodně nechce ponechat vůbec nic náhodě, takže podstupuje nekonečná martyria byrokracie, aby s manželem měli opravdu všechny potřebné papíry atd. Na jednu stranu je autorka fakt pečlivá, takže se dozvíte spoustu nuancí, co všechno a jak musíte vyplnit. Takže pro někoho, kdo se chce do Ameriky přestěhovat, tahle kniha může být skvělou studnicí informací. Na druhou stranu, ale nevím, jestli bych dotyčnému doporučil knihu číst, protože se v ní dozví kolik nekonečného papírování a dohledávání informací to obnáší a mám obavu, že podobně jako píše mira.I, se takový žadatel o vízum radši rozhodne zůstat v ČR. Je to spíš jenom můj názor, ale já prostě tohle astronomické úsilí moc nechápu. Už dávno mi došlo, že 90% byrokracie slouží pouze k tomu, aby úředníci měli zaměstnání. Žádný další důvod tady není. I většina úředníků si toho je dobře vědoma a kupu papíru nikdo z nich nečte, takže nemá smysl se trápit jejich správným vyplňováním. Řekl bych, že dohledávat, jak se vaše babička jmenovala za svobodna nemá smysl, prostě tam napíšu Nováková a je to :-) Nakonec je to všechno stejně o tom, jestli jste úředníkovi dost sympatičtí a on má dobrou náladu, takže vám to razítko dá, nebo nejste a máte smůlu přijďte příště.

No paaanejo. Na jednu stranu respekt. Ale hezké čtení byl jen začátek s výlety, pak už tolik ne. Chápu, že když chci žít v cizí zemi, musím prokázat, že budu přínosem spíš než naopak, jasně, ale tohle... Představte si, že běžíte dostih. Místo překážek jsou Hlavy XXII. Závod je do vrchu, protože jde zároveň o rektální alpinismus s hlubokým (!) ponorem. Každý divák, kterého míjíte, musí úřadům podepsat, že se mu líbíte. Za běhu neztraťe peněženku, když váš kůň klopýtne, nabijete si čuňu a opravu si zaplatíte. Když máte štěstí, odnesete si medaili, kterou se zas nějakou dobu můžete prokazovat, aby vás nikdo nevyhostil nebo nezavřel. Kdyby autoři neměli jinou možnost, pak by to bylo napínavé počtení o tom, jak se vyplatí se nevzdávat. Ale dobrovolně? Na to už musí být nátura, že se mi o tom ani nesní :D Pokud někdo i po přečtení chce stále ke hvězdám, na konci jsou praktické informace (pozor, platné k roku 2017) a malý náhled do práce v NASA. ;-)