Zbloudilci

Ač mne kniha zaujala svojí anotací, měla jsem přesto tak trochu pocit, že nevím, do čeho přesně jdu a co přesně by mi tato kniha mohla přinést. Po cca roce, kdy mi tahle kniha ležela doma, bylo konečně na čase to zjistit. Nakonec se z toho vyklubal příběh dvou lidí, kteří hledají své místo ve světě a také v životě toho druhého. Máme tu do určité míry nevyváženou dvojici mladých lidí - každý do toho vztahu nese něco jiného, ale i tak kolem sebe v průběhu života krouží a doplňují se. A prostě hledají. Kým jsou, čím jsou. Bloudí světem, bloudí životem, občas bloudí i v sobě samých. Je to takové pomalejší čtení, pro někoho možná by mohlo být až moc táhlé. Ale mně to pomalejší tempo vyhovovalo. Dovolilo mi, aby na mne příběh působil, abych si užívala tu atmosféru, emoce, myšlenky, abych to víc procítila. Mám dojem, že jsem se tu v některých momentech tak trochu viděla. Nacházíme tu určité melancholické podtóny, které se mi líbily. Nějak to ve mně rezonovalo v rámci mého "podzimního nastavení" - padlo to na úrodnou půdu. I když se mi kniha jako celek líbila, nedovedu hodnotit naplno, a to kvůli tomu závěru. Nemohu si pomoci, ale samotný závěr podle mne prostě vyšuměl do ztracena. Nevím, jestli mi náhodou něco neuniklo, jestli jsem něco někde nepřehlídla, ale v tuhle chvíli mám z toho závěru pocit takového jakoby nenaplnění. Ten konec byl na mne takový příliš vágní, skoro až prázdný, jako by tam něco chybělo. Což je mi líto, protože celkově jsem si čtení knihy jinak užila a určitě toto ráda doporučím.

Zpočátku se mi kniha docela líbila a stejně tak i autorovo podání textu. Spousta myšlenek o hledání své identity se dá pojmout na většinu mladých lidí, bez ohledu na dobu, v níž vyrůstají, takže příběh je vcelku uvěřitelný. Přibližně v polovině knihy jsem se ale začínala nudit a jen ze zvědavosti jsem dočetla do konce. Proto knihu hodnotím jenom jako lepší průměr.