Zázrak na nástupišti číslo 5

Dříve jsem celá dlouhá léta dojížděla do práce vlakem - a musím přiznat upřímně, že mi to vůbec nechybí ;-). Za normálních okolností jsem nikoho neoslovila, i když několikrát ano. A z jednoho takového kontatku se dokonce zrodilo kamarádství, dokud tato moje známá (v poměrně nízkém věku 61 let) neodešla do důchodu. Toto pouto tím tedy víceméně zaniklo, napíšeme si už jen zhruba dvakrát do roka a náhodně jsem ji potkala od té doby pouze jednou... Ale teď už k vlastní knize ;-). Celý příběh se točí kolem Iony, která už není úplně nejmladší, je tak trochu excentrická a samozřejmě často cestuje vlakem. Působí proto jako jakási prostřednice mezi cizími lidmi, kteří naslouchají jejím radám ve všech aspektech života a později je dokonce vyhledávají... Kniha je sice moc hezky napsaná a příběh, který autorka vypráví, hřejivý, ale mně něco málo nechtělo tak úplně sednout. Z tohoto důvodu hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, ale je dost dobře možné, že si časem vyhledám nějakou další autorčinu knihu.

Obálka by mne asi ke čtení této knihy nenalákala, ale komentáře zde na DK rozhodně ano! A bylo to moc fajn čtení, milé, laskavé, vtipné a také trošku až pohádkové, které pohladí duši čtenáře, když s úsměvem zavře tuto knížku. Příběh o nesourodé skupince lidí, kteří každý den jezdí do práce stejným vlakem a díky jedné události spolu začnou mluvit, poznávat se a sdělovat si své životní trable i radosti. A také si pomáhat. A ano, je to pohádkové, ale já bych tomu chtěla věřit, že to jde, že ta laskavost a potřeba pomáhat v nás někde schovaná je, jen ji najít...