Závojnatky

Jako debut hodně dobré. Ve druhé polovině sice ten "nastřelený" styl začne unavovat, ale jako zpráva o boji se svým okolím a následně se sebou (ano, taky jsem si vzpomněla na svou pubertu, lapagerie), o hledání toho, kdo jsem a co vlastně chci, funguje dobře. Přirovnání a metafory kolísavé úrovně, poslední čtvrtina přeslazená - ale myslím, že až se autor naučí vybírat, škrtat a nedoslovovat za každou cenu vše, bude jeho literární práce pozoruhodná.

Titul Závojnatky jsem si vyhlédla díky Literární ceně KK, kterou vyhrál. Byla jsem zvědavá jaký příběh kniha obsahuje a co stálo za výhrou. Teď čerstvě po dočtení říkám, že kniha je skvěle napsaná. Napadá mne k ní také slovo - upřímnost. Ač mne příběh ze začátku hned nevtáhnul, tak jsem to nevzdala. Myslím, že to bylo spíš mou osobní preferencí jiných žánrů, než knihou samotnou. Na počátku příběhu jsem byla poměrně skeptická k dokonalému popisu myšlenek dítěte, které mi sedělo spíš na starší bytost. Postupem, jak hlavní postava dospívala, jsem začala velmi oceňovat hru se slovy a vtipná přirovnání. Radosti a starosti Ferdy, stejně tak hledání vlastní identity, se v knize doplňovaly jak kaleidoskop, který jsem pak nemohla odložit. Určitě knížku doporučuji.