Závojnatky

Jako debut hodně dobré. Ve druhé polovině sice ten "nastřelený" styl začne unavovat, ale jako zpráva o boji se svým okolím a následně se sebou (ano, taky jsem si vzpomněla na svou pubertu, lapagerie), o hledání toho, kdo jsem a co vlastně chci, funguje dobře. Přirovnání a metafory kolísavé úrovně, poslední čtvrtina přeslazená - ale myslím, že až se autor naučí vybírat, škrtat a nedoslovovat za každou cenu vše, bude jeho literární práce pozoruhodná.

Ach, tohle je tak úžasně krásná kniha! Jako bychom s autorem, resp. hlavním hrdinou, mluvili stejným jazykem (asi že jsem taky taková, autor promine, cynická bestie). Do Ferdy (kluka, který je vlastně lesba), jsem se zamilovala během několika prvních stran, stejně jako do Táni, Jakuba a všeho toho "porouchaného" zvířectva kolem. A taky do macešky Macešky - kéž bych já byla alespoň z poloviny tak trpělivá máma pro své vlastní děti jako byla Dana pro nalezence Ferdu! Určitě hraje roli i to, že je autor stejný ročník narození jako já - i když je Ferda mladší a Jakub naopak starší, to mileniálství z každé stránky jen ukapává. Asi se mi ještě nestalo, že bych se cítila tak moc na jedné vlně ani ne tak s hlavními hrdiny (nejsem ani holka-ve-skrytu-duše-kluk-homosexuál či odchovanec ústavní péče jako Ferda, ani jsem nevyrůstala v dysfunkční rodině a nemám vadu řeči jako Jakub), jako s jejich příběhem vzájemného sbližování, odmítání a závěrečného splynutí (a možná tak trochu i autorem) samotným. Budu se moc těšit na další autorova díla!