Zatloukání hřebů

Od Viléma Koubka jsem četla jeho román Posmrtná predace, který mne bavil, tak pokračuji v krasojízdě - chtěla jsem prostě zkusit něco dalšího. V tomto hororu autor přichází s tématem urbexu - prozkoumávání opuštěných budov. V české literatuře jsem tohle téma ještě neviděla, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím autor popere. A já jsem teda spokojená. Kniha má velmi dobře vybudovanou atmosféru. V první polovině přináší takové ty klasické "strašácké" věci, které by člověk u hororů s tématem opuštěných domů očekával. Temno, stíny, zvuky, nepříjemné mrazení v zádech a pocit, kdy člověk trne z neznámého, protože čeká, co na něj kde vybafne. Je to dost podmanivé a atmosferické. Začíná to pomalu a buduje se to postupně, plíživě. A to se mi líbilo. Druhá půlka knihy je pak víc psychologickou hrou - nabízí velmi dobře propracované vyhrocení psychického stavu postav, který je ve své podstatě také děsivý, akorát trochu jiným způsobem, než nabízí téma první půlky knihy. Když přemýšlím, proč nehodnotím plným počtem, bude to asi hlavně kvůli tomu samotnému závěru, který byl pro mne osobně poněkud chaotický a já se trochu ztrácela. To ale může být způsobeno mojí horší koncentrací, nevím. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a za sebe mohu doporučit.

I když mám rozečteno několik jiných knih, tak jsem po nakouknutí do téhle tajemné krásky neodolala a slupla ji na posezení. Byla to teda jízda! Příběh mě chytnul od prvních stránek a nepustil až do úplného konce. Zase se mi potvrdilo, že i českým autorům je fajn dát občas šanci. Rozhodně nejsem zklamaná. Jen doufám, že nezačnu mít noční můry! Takovým malým bonusem navíc pro mě byl fakt, že hlavní postava žila v Brně, mém rodném městě.