Zapomenutý ostrov

Vystoupení Michala Téry v pořadu Historie.cs mě přimělo zakoupit si jeho diskutovanou knihu, jež obsahuje tři historické až esejistické texty. První z nich se zabývá střední Evropou, respektive tím, co vlastně máme či můžeme jako střední Evropu označovat. Existují totiž rozličné názory různých myslitelů či politiků, takže střední Evropa může být prostor pro německý „Drang nach Osten“, území někdejší Habsburské monarchie apod. Téra tento prostor vymezuje především kulturně, takže Německo, Švýcarsko a Rakousko do střední Evropy nepočítá. Pravdu má v tom, že mnoho lidí v západní Evropě nahlíží na střední Evropu (myšleno především na země V 4) úplně stejně jako na Evropu východní a na Balkán, čili s despektem a předsudky. Stejně tak s ním souhlasím s tím, že v západní Evropě (tedy i ve Skandinávii či na Pyrenejském poloostrově) rozhodně není vše zalité sluncem a zdaleka ne vše z této oblasti máme kopírovat. Také mě v minulosti několikrát napadlo, jak by bylo dobré, kdyby vznikla jakási Středoevropská unie/svaz, kde by úzce spolupracovaly země V 4, Pobaltí a severu Balkánu (Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko), případně i Rakousko. Společně bychom se tak mohli bránit přehnanému progresivismu ze Západu i hrozbám z Ruska. Druhá část knihy, proporčně polovina celé publikace, se obšírně věnuje problematice současného Ruska a tomu, jak a proč Putinovo Rusko vnímáme. Téra je proti tomu jednoduše a nekriticky konstatovat přímou kontinuitu mezi carským Ruskem, Sovětským svazem a současnou Ruskou federací. Vidí i přirozené odlišnosti a na příklad hájí pravoslavnou církev, která se podle něho vymezuje především proti přehnanému progresivismu a liberalismu. Pravoslavná církev v tomto směřování západní civilizace vidí hrozbu pro své prostředí, srovnatelné s komunismem (marxismem, stalinismem apod.), jenž pravoslavnou církev po desítky let ničil, nebo alespoň korumpoval a ohýbal k obrazu svému. Na mnoha místech knihy čtenář pozná, že Téra vidí křesťanství (zejména pravoslaví a katolicismus) jako evropskou hodnotu, kterou si nemáme nechat nikým vzít. V opačném případě nás čeká úpadek všeho druhu. V tomto s ním nemůžu souhlasit a už vůbec ne v tom, že na církvi je nejlepší bigotnost – hájení stejného názoru po staletí a jejím nejdůležitějším posláním šířit slepou víru v teologické spisy. Téra píše o Putinovi a jeho éře poměrně kriticky, ale tuto kritiku značně otupuje často až brutální kritikou Západu. Bohužel, v řadě věcí má pravdu. Jako Čech také mnohem více řeším zločiny Ruské federace než jiných velmocí. Historicky nám ublížili nejvíce Němci (německy mluvící etnika) a v novějších dobách právě Rusové, samozřejmě i za pomoci domácích kolaborantů, ale tak je tomu všude. Kdybych byl např. Íránec, Mexičan, Kubánec nebo Vietnamec, asi by mně mnohem více než Rusko vadily USA (jako Ir bych měl největší problémy s Angličany/Brity). Rozhodně ze mě však kniha neudělala příznivce Putinova Ruska a v konfliktu Rusko-Ukrajina stále vnímám Ukrajinu jako oběť a ty Ukrajince, co bojují, jako hrdiny. V případě konfliktu Ruska s Gruzií v roce 2008 tomu asi bylo jinak, zajímavé jsou Térovy informace o tom, že Rusové v Sýrii zachránili řadu křesťanů. Na druhé straně, dnes po téměř tři a půl roku dlouhé otevřené ruské agresi na Ukrajině by asi i Téra některé věci napsal a hodnotil jinak než před třemi roky. Třetí část knihy, nejvíce esejistická, se zabývá vývojem střední, východní a části jihovýchodní Evropy po pádu komunistické totality v roce 1989. Obyvatelstvo těchto zemí setřáslo okovy a přihlásilo se k Západu, aniž by však vědělo, že ten opanuje jiná ideologie než sovětská/komunistická, paradoxně ale částečně opřená také o názory Karla Marxe i Bedřicha Engelse. Vstup do Evropské unie měl znamenat konec vlády domácích i cizích mafiánských struktur, vždyť v jednotě je síla. Postupem času se ovšem ukazuje, že Západ ovládla nová nebezpečná ideologie, jež se prosazuje pomocí ekologismu (neplést s ekologií), genderismu, multikulturalismu, podporou neřízené migrace z třetího světa apod. Tolik Térovy názory. A co nabízí jako řešení? Nepřekvapivě se jedná o návrat ke kořenům křesťanství, aby toto osvědčené učení nahradilo a vytlačilo další nebezpečnou ideologii, která má za cíl zničit národní státy v Evropě. Myslí si také, že Evropskou unii řídí „šíbři“ v zákulisí, takže výsledky voleb do Evropského parlamentu nic podstatného nemohou změnit. V něčem s autorem souhlasím, v jiných věcech nikoliv, avšak celkově se jedná nejen o zajímavé, nýbrž také o obsahově závažné esejistické dílo jednoho českého historika.

První esej představuje asi nejkomplexnější a nejčtivější manifest tuzemské slovanské identity včetně faktograficky vyfutrované definice našeho tisíceletého geopolitického prostoru Střední Evropa. Za další 2 eseje (týkající se historického exkurzu evoluce vztahování se k Rusku, resp. bilance naší aktuální geopolitické perspektivy) byl tento erudovaný a talentovaný autor perzekuován vyhazovem z akademického pracoviště, což jen podtrhuje vysokou hodnotu a objektivitu celého díla. Bravo, pane docenta, zařadil jste se po bok intelektuálních špiček jakými byl Hus, Komenský, Havlíček a Masaryk - ti všichni byli za svůj kulturní a filozofický přínos svými krajany (alespoň po část jejich života) perzekuováni. Budiž Vám to dostatečnou duchovní útěchou a posilou v další plodné činnosti! Snad se materiální stránka Vaší existence nějak uspokojivě vyřeší (třeba štědrým donátorem z řad osvícených oligarchů...když už tady znovu máme ten kapitalismus :-))