Zapomenutý ostrov

Vystoupení Michala Téry v pořadu Historie.cs mě přimělo zakoupit si jeho diskutovanou knihu, jež obsahuje tři historické až esejistické texty. První z nich se zabývá střední Evropou, respektive tím, co vlastně máme či můžeme jako střední Evropu označovat. Existují totiž rozličné názory různých myslitelů či politiků, takže střední Evropa může být prostor pro německý „Drang nach Osten“, území někdejší Habsburské monarchie apod. Téra tento prostor vymezuje především kulturně, takže Německo, Švýcarsko a Rakousko do střední Evropy nepočítá. Pravdu má v tom, že mnoho lidí v západní Evropě nahlíží na střední Evropu (myšleno především na země V 4) úplně stejně jako na Evropu východní a na Balkán, čili s despektem a předsudky. Stejně tak s ním souhlasím s tím, že v západní Evropě (tedy i ve Skandinávii či na Pyrenejském poloostrově) rozhodně není vše zalité sluncem a zdaleka ne vše z této oblasti máme kopírovat. Také mě v minulosti několikrát napadlo, jak by bylo dobré, kdyby vznikla jakási Středoevropská unie/svaz, kde by úzce spolupracovaly země V 4, Pobaltí a severu Balkánu (Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko), případně i Rakousko. Společně bychom se tak mohli bránit přehnanému progresivismu ze Západu i hrozbám z Ruska. Druhá část knihy, proporčně polovina celé publikace, se obšírně věnuje problematice současného Ruska a tomu, jak a proč Putinovo Rusko vnímáme. Téra je proti tomu jednoduše a nekriticky konstatovat přímou kontinuitu mezi carským Ruskem, Sovětským svazem a současnou Ruskou federací. Vidí i přirozené odlišnosti a na příklad hájí pravoslavnou církev, která se podle něho vymezuje především proti přehnanému progresivismu a liberalismu. Pravoslavná církev v tomto směřování západní civilizace vidí hrozbu pro své prostředí, srovnatelné s komunismem (marxismem, stalinismem apod.), jenž pravoslavnou církev po desítky let ničil, nebo alespoň korumpoval a ohýbal k obrazu svému. Na mnoha místech knihy čtenář pozná, že Téra vidí křesťanství (zejména pravoslaví a katolicismus) jako evropskou hodnotu, kterou si nemáme nechat nikým vzít. V opačném případě nás čeká úpadek všeho druhu. V tomto s ním nemůžu souhlasit a už vůbec ne v tom, že na církvi je nejlepší bigotnost – hájení stejného názoru po staletí a jejím nejdůležitějším posláním šířit slepou víru v teologické spisy. Téra píše o Putinovi a jeho éře poměrně kriticky, ale tuto kritiku značně otupuje často až brutální kritikou Západu. Bohužel, v řadě věcí má pravdu. Jako Čech také mnohem více řeším zločiny Ruské federace než jiných velmocí. Historicky nám ublížili nejvíce Němci (německy mluvící etnika) a v novějších dobách právě Rusové, samozřejmě i za pomoci domácích kolaborantů, ale tak je tomu všude. Kdybych byl např. Íránec, Mexičan, Kubánec nebo Vietnamec, asi by mně mnohem více než Rusko vadily USA (jako Ir bych měl největší problémy s Angličany/Brity). Rozhodně ze mě však kniha neudělala příznivce Putinova Ruska a v konfliktu Rusko-Ukrajina stále vnímám Ukrajinu jako oběť a ty Ukrajince, co bojují, jako hrdiny. V případě konfliktu Ruska s Gruzií v roce 2008 tomu asi bylo jinak, zajímavé jsou Térovy informace o tom, že Rusové v Sýrii zachránili řadu křesťanů. Na druhé straně, dnes po téměř tři a půl roku dlouhé otevřené ruské agresi na Ukrajině by asi i Téra některé věci napsal a hodnotil jinak než před třemi roky. Třetí část knihy, nejvíce esejistická, se zabývá vývojem střední, východní a části jihovýchodní Evropy po pádu komunistické totality v roce 1989. Obyvatelstvo těchto zemí setřáslo okovy a přihlásilo se k Západu, aniž by však vědělo, že ten opanuje jiná ideologie než sovětská/komunistická, paradoxně ale částečně opřená také o názory Karla Marxe i Bedřicha Engelse. Vstup do Evropské unie měl znamenat konec vlády domácích i cizích mafiánských struktur, vždyť v jednotě je síla. Postupem času se ovšem ukazuje, že Západ ovládla nová nebezpečná ideologie, jež se prosazuje pomocí ekologismu (neplést s ekologií), genderismu, multikulturalismu, podporou neřízené migrace z třetího světa apod. Tolik Térovy názory. A co nabízí jako řešení? Nepřekvapivě se jedná o návrat ke kořenům křesťanství, aby toto osvědčené učení nahradilo a vytlačilo další nebezpečnou ideologii, která má za cíl zničit národní státy v Evropě. Myslí si také, že Evropskou unii řídí „šíbři“ v zákulisí, takže výsledky voleb do Evropského parlamentu nic podstatného nemohou změnit. V něčem s autorem souhlasím, v jiných věcech nikoliv, avšak celkově se jedná nejen o zajímavé, nýbrž také o obsahově závažné esejistické dílo jednoho českého historika.

V první eseji této knihy mě zaujalo zamyšlení nad kořeny toho, proč je naše slovanská část Evropy stále o krok za germánsko-románským západem. Důvodem je, že Slované přišli do Evropy v nové vlně, která nenavázala na antiku, jako Germáni. Proč Slované nikdy nepřišli s něčím novým jako osvícenství, reformace, unitářství a nebo příběh, legenda, která by zdomácněla na západě? Na to má vliv jazyková bariéra, i kdyby Slované měli myšlenky, na západě je nebudou nasávat, protože se nedokážou naučit slovanské jazyky. A naopak to funguje. V druhé eseji o Rusku jsem na jednu stranu obdivovala obrovské množství zdrojů, analýzu situace, pestrost názorů na politiku Ruska. Autor cituje mnoho současných autorů, většinu ironicky glosuje. Na druhou stranu jsem při čtení měla chvílemi šoky z jeho názorů (na válku na Urajině, Krym, Gruzii). Třetí esej už byl takový odvážný manifest, jak chce Michal Téra zachránit naši společnost, jak zabránit zhoubné fanatické ideologii zničujících trendů (za ty považuje klimamánii, gendermánii a islám). Naději na záchranu vidí v přimknutí ke katolické tradici a spojení národů střední Evropy. V této části knihy nemohu téměř s ničím souhlasit. Jedině snad s tím, že jsou potřeba i takovéto názory, které jdou proti dnešnímu proudu zpráv podsouvaných pro účely mocných. Autor varuje před utahováním šroubů osobní svobody.