Zapálená starostka, která měla fištróna

Od Jonase Jonassona jsem kdysi přečetla Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel a moc mě tehdy bavil. A vlastně vůbec nechápu, proč jsem od něj potom tak dlouho nic dalšího nečetla. Až teď jsem narazila na Zapálenou starostku, která měla fištróna a při jejím čtení jsem si znovu uvědomila, jak moc mě jeho humor baví. Je to přesně ten typ humoru, který je tak absurdní, až je vlastně úplně roztomilý. Postavy se dostávají do situací, které by v normálním světě snad ani nemohly nastat, všechno se neustále nějak zamotává a člověk jen čeká, co dalšího si autor vymyslí. A přitom to není humor za každou cenu. Je v tom lehkost, nadhled a taková zvláštní laskavost. Jonasson má navíc talent vytvořit postavy, které jsou svým způsobem úplně praštěné, ale člověk si je stejně oblíbí. A přesně to mě na téhle knížce bavilo – absurdní příběh, absurdní situace, absurdní postavy… a přesto mi to celé přišlo nějak mile lidské. Takže si říkám, že je možná nejvyšší čas napravit svou dlouholetou chybu a přečíst si od Jonase Jonassona i něco dalšího. Protože jestli jsem po Stoletém staříkovi zapomněla, jak mě tenhle styl humoru baví, tahle knížka mi to velmi příjemně připomněla.

Leč krátké , ale pořád je to velice fajn a já se u některých míst opravdu nahlas zasmála :)