Západ musí být zničen

Výborné detailní představení poměrně zvrácených myšlenek Alexandra Dugina, které mají do určité míry (podle mnohých autorů) fašistický charakter. Kniha to není pěkná ke čtení, ale velmi potřebná pro pochopení motivací některých aktérů aktuálního světového dění. Bohužel se nám na scénu opět dostává geografický determinismus, myšlení 19. století, které vyústilo až do světových válek. Jednoduše řečeno vyjadřuje přesvědčení, že každý národ je ovlivněn přírodním prostředím a jeho konání vychází z přírodních (a tedy přirozených) vlastností. Pokud je tedy pro někoho přirozené budování impéria, pak je jeho imperiální chování zcela v pořádku. Dugin přesně tak tvrdí, že každý národ má svou autentickou podobu spojení s Bytím, která je ovlivněna prostorem a jazykem národa. Podle něj je ideálem rozvíjení této autentičnosti, které povede k jakési Události uvozující lepší svět a nového člověka. Kolikrát už jsme toto v historii slyšeli? Nový člověk, termín úzce spojený s nacismem i komunismem, za kterými skončily miliony mrtvých. Ve výsledku je právě tato myšlenka specifičnosti národů a jejich politických systémů omluvou pro všechny totalitní a autoritativní vlády světa. Lidé sami si totiž nemohou podle Dugina zvolit svou autentickou formu vlády, tu projevuje pouze politická reprezentace, a to včetně diktátorů sledujících ryze jen své vlastní mocenské zájmy. Není tak náhodou, že to zaujalo především toho šílence z Ruska, který je tímto myslitelem očividně značně okouzlen. Poslední kapitoly o Putinovi a ruské propagandě ale v knize mohly být více provázané s Duginovými myšlenkami, v této formě šlo prakticky jen o citace projevů (s nadpisem odkazujícím k Duginovi), kde nebyla spojitost příliš podrobně diskutována.

Nevím, zda hodnotit obsah nebo styl. Každopádně moc hvězd nemohu dát. Co se týká obsahu, tak je to fakt katastrofa. Člověk by měl znát nepřítelovu strategii, aby se vyhnul nějakým následkům, ale tohle je fakt zvrácenost. Dugin si rozporuje v základním smyslu své filozofie. A nemohla jsem se zbavit dojmu, že autor nepíše nestraně ale přiklání se k ní.