Zanechal jsi mi jen vzpomínky

O Zanechal jsi mi jen vzpomínky toho mám hodně co říct, mám z ní velmi smýšené pocity. Let me explain: Ze začátku se mi příběh moc líbil. Vyvolával ve mně silnou nálož emocí, se střídáním současnosti a minulosti se ve mně zároveň střídaly emoce radosti a smutku. Zamilovala jsem se do Thea a s Griffinem jsem neskutečně soucítila. Ale kolem té 200 stránky mi trochu spadly růžové brýle a mé pocity se otočili o 360 stupňů: Griffin mě svým neustálým truchlením začal vytáčet, a hele já chápu, že se smutkem se každý z nás vyrovnává jinak, ale když už přes půlku knížky jen posloucháte nepřetržité fňukání a zbytečné utápění se ve smutku, aniž by se s tím hlavní hrdina snažil nějak extra vypořádat, už je to too much. Začala jsem si taky uvědomovat nezdravou posedlost ze strany jak Thea, tak Griffina. Celý jejich vztah mi přišel podivně toxický, takový ten pocit, že i když víte, že vás ten druhý stahuje dolů, tak se snažíte svůj vztah bránit za každou cenu. Z toho pak ale vnikají zbytečné vyhrocené situace, kde vždycky někdo myslí něco nějak, ale tomu druhému to vyzní jako zrada a je oheň na střeše. A ne že byste si to mezi sebou hned vyříkali, vy ten problém necháváte narůstat do obrovských rozměrů, až nakonec bouche a způsobí nevratné škody. Rozumím tomu, že postavy byly tímto způsobem vykresleny nejspíše záměrně, na konci jejich chování vlastně začne dávat , jen mi místy přišlo, že jsi ho každá postav snažila obhájit a nikdo si pořádně neuvědomoval, že ta chyba může být i v nich. To mě neskutečně vytáčelo. Co bych na knize vypíchla, tak je postava Jacksona. Vím, možná trochu kontroverzní, ale on jediný mi přišel vědom si svých slov a činů a snažil se se sebou pracovat. Neměl potřebu házel vinu na někoho jiného, a když už se stalo, že něco podělal, chtěl to vyřešit. Mně osobně Zanechal jsi mi jen vzpomínky moc nesedla, ale to je spíš tím, že jsem o ní měla jiná očekávání.

Když Theo umřel při nehodě, Griffinovi, jeho první lásce se zhroutil svět. Sice už spolu nechodili, protože ho Griff nechal volně jít na vysokou přes celé státy. A přesto, že si tam Theo našel nového přítele Jacksona, Griffin stále věřil v jejich šťastný konec. Bolest ze ztráty je proto pro Griffina až fyzická a naprosto se topí ve svém žalu. Jediný, kdo by mohl pochopit jeho fatální ztrátu je Jackson. Kluk, který mu “ukradl” jeho lásku a kterého nesnáší. Vezme ho Griffin na milost, aby zacelili rány po společné ztrátě nebo najde Griff útěchu u rodiny a jeho a Theova nejlepšího kamaráda Wadea? Tahle kniha, mi naprosto drásala srdce. Kapitoly z minulosti vás pohladí po duši z tak krásné první lásky a vzápětí vám kapitoly ze současnosti tu duši rozervou vedví. Téma smutku ze ztráty je tady naprosto úžasně zpracované. Do toho Griffovy obsese a hlavně jeho tajemství, které se postupně odkrývá a částečně vám zahojí srdce, vás nenechají knihu odložit.