Zámek a pomeranč

Knihu jsem objevila mezi novinkami v knihovně, zaujala mě svou obálkou a její název ve mně vzbudil zvědavost. Dodnes jsem netušila, že J. Wolker napsal něco i pro děti. Upřímně jsem z knihy nadšená. Má krásný příběh, protkaný hlubokými myšlenkami, které mne nutily šáhnout si do svědomí – např. když něco dáváme těm, kteří jsou na tom hůře než my (v příběhu sirotek Jeník), tak nedáváme svoje nejlepší věci; míra štěstí je relativní (kdo nic nemá, tak je šťasten i z mála) a i ti z nejchudších mají svá tajná přání, netouží pouze po dobrém jídle a pití. Hodně sympatické mi bylo, že se Jeník snažil udělat něco pro to, aby svých přání dosáhl. Pohádka (původní název O kominíkovi) je plná lidské dobroty a ten konec je skutečně nádherný... Jazyk může někomu připadat podivný, zastaralý, ale právě v tom je to pravé kouzlo. Atmosféru dob dávno minulých dotváří „luxusní“ ilustrace L. Sunkové. Dcera (necelé 4 roky) napjatě poslouchala, občas se na něco doptala a i přes archaický jazyk příběh pochopila. Přesto samostatně čtoucím dětem bude text pravděpodobně působit velké problémy, a tím pádem nemá kniha Zámek a pomeranč šanci stát se populární dětskou knihou. Škoda, mě si získala!

No prostě ZOO!!! Ronila jsem KROKODÝLÍ slzy, protože jsem brečela jako ŽELVA a do kapesníku jsem troubila jako SLON. A doma se mně hihňali jako VOPICE.