Objednávka

Kniha - brožovaná

Skladem > 5 ks

Možnosti doručení a platby

298 Kč265 Kč

Ušetříte 33 Kč

Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do večera jasno. Jenže Peter lidi v nesnázích nikdy neopouští, takže i když neobjeví žádné zjevné stopy po magických...
Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a...

Záludné léto

brožovaná

298 Kč265 Kč

Podrobnosti

O knize

Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do večera jasno. Jenže Peter lidi v nesnázích nikdy neopouští, takže i když neobjeví žádné zjevné stopy po magických aktivitách, nabídne místnímu policejnímu sboru své služby, neboť ví, že při pátrání po nezvěstných je potřeba každé volné ruky. Netrvá však dlouho a ocitá se ve zběsilém závodě s časem, ve světě, kde hranice mezi realitou a světem skřítků...
Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do večera jasno. Jenže Peter lidi v nesnázích...
Když se ve vesnici Rushpool v západní Anglii začnou pohřešovat dvě jedenáctileté dívky, konstábl Peter Grant musí vytáhnout paty z Londýna, aby zjistil, jestli se na jejich zmizení nepodílelo něco nadpřirozeného. Jde o rutinní opatření a Nightingale je přesvědčený, že Peter bude mít v případu do večera jasno. Jenže Peter lidi v nesnázích nikdy neopouští, takže i když neobjeví žádné zjevné stopy po magických aktivitách, nabídne místnímu policejnímu sboru své služby, neboť ví, že při pátrání po nezvěstných je potřeba každé volné ruky. Netrvá však dlouho a ocitá se ve zběsilém závodě s časem, ve světě, kde hranice mezi realitou a světem skřítků a víl nikdy nebyly prostupnější...

Hodnocení

83%

(285)

Hodnotilo 285 čtenářů
Ve spolupráci s
Ve spolupráci s Databazeknih.cz

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Recenze

Čtenářská recenze

89

16.10.2020
„Popadl jsem větev a namířil s ní ke stromu. Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem. Vím, že máte něco za lubem! A potom jsem strom přetáhl větví....“ Tato pátá kniha z příběhů „Řeky Londýna“ byla zatím nejlepší. Neříkám, že ty předcházející byly špatné, to ne, ale tohle se perfektně četlo, a má to velmi povedený nejen námět, ale i zápletku. Všechno je to obestřeno tajemnem, má to temné napětí,...
„Popadl jsem větev a namířil s ní ke stromu. Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem. Vím, že máte něco za lubem! A potom jsem strom přetáhl větví....“ Tato pátá...
„Popadl jsem větev a namířil s ní ke stromu. Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem. Vím, že máte něco za lubem! A potom jsem strom přetáhl větví....“ Tato pátá kniha z příběhů „Řeky Londýna“ byla zatím nejlepší. Neříkám, že ty předcházející byly špatné, to ne, ale tohle se perfektně četlo, a má to velmi povedený nejen námět, ale i zápletku. Všechno je to obestřeno tajemnem, má to temné napětí, smutnou zápletku a velmi povedený konec. Přízračné bytosti, které zde vystupují a do jisté míry příběhu i dominují, jsou kruté a nebezpečné, zvyšují napětí a někdy i vyrábějí krev. V příběhu tak nějak okrajově vystupují i mimozemšťané a pár vtipných poznámek, které vypustí z úst Peter Grant vás jistojistě rozesměje. Citát: V autě jsem nechal spuštěná okna, protože by bylo lepší, kdyby ho někdo ukradl, než aby z rámu vytekla přístrojová deska. To všechno, co jsem výše napsal je ještě podpořeno velmi povedeným výpisem prostředí, ve kterém se příběh odehrává (což je v tomto případě anglický venkov) a protkán spoustou humorným scének a ironických výroků. Ben Aaronovitch odlehčuje krvavý příběh spoustou britského humoru a černých vtipů. A protože je hlavní vyšetřovatel Peter Grant vlastně černoch, jeho pozice na anglickém venkově nevypadá bíle, ale vše to právě s tím svým anglickým humorem překonává a ze všeho si dělá srandu. Malá ochutnávka: Mellisa, řekla. Mellisa Oswaldová. Je doma pan Oswald? Zeptal jsem se. Odpočívá, řekla a nijak nenaznačila, že mě pustí dovnitř. Přesto bych ho rád navštívil. Máte povolení? Žádné nepotřebuju, řekl jsem. Váš dědeček složil přísahu. Užasle se na mě zadívala a potom se jí ta drobná ústa roztáhla v širokém úsměvu. Ach, panebože, vyhrkla. Vy jste jeden z nich, že ano? Můžu dál? Zeptal jsem se. Ano, jasně, rozplývala se. Já se poseru – Rozmar. Tak že čtenář čte příběh, z některých scén mu vstávají hrůzou chlupy na těle a najednou vám hlavní hrdina sáhodlouze popisuje architektonický aspekt některé budovy, kterou vidí. Čtenář se tak musí přeorientovat a pojmout spousty detailů, zda je budova cihlová nebo ne a v jakém slohu je postavena, popřípadě jakým dalším slohem je zhyzděna. Příkladem je tak třeba „chlív“ ve kterém je tento snědý vyšetřovatel ubytován. A v neposlední řadě i fakt, že si někdy dělá srandu i sám ze sebe. Například, když snědl koblihu plněnou vanilkovým krémem a pak přiznal, že chutnala divně, a asi si jí měl nejdříve trochu rozmrazit :-) Citát: Byl jsem v pokušení prostě jen sejít dolů, vstoupit do výčepu a dát si jedno nebo klidně devět piv. Racionální aplikace nabytých informací: (POZOR MOŽNÝ SPOILER NA PŘEDCHÁZEJÍCÍ PŘÍBĚH) Příběh tak trochu nějakou linií navazuje na předešlé knihy. Hlavní děj je však samostatný. V té „vedlejší“ linii stále figuruje Lesley, žena, kterou má Peter Grant rád, ale která přestoupila na „temnou stranu“ , tím, že Petera Granta, v předešlém příběhu, přetáhla tyčí po hlavě, a dala se na stranu Muže bez tváře, hlavního Grantova protivníka. A možná proto se tento příběh stal nejlepším, protože Muž bez tváře zde vůbec nevystupuje. Lesley však jo. Citát: Zase čichala zemědělskou naftu a poslouchala 9XDead.
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

21

10.11.2020
„Takže Měsíc má vliv na magii. Proč?“ „Pracuju na několika teoriích,“ odpověděl jsem. „Ale v současnosti se nejvíc kloním k hypotéze, že Měsíc má na magii zdánlivě nahodilý účinek, protože mě rád nasírá.“ „To je teorie, která se dá do velké míry aplikovat i na jiné sféry života,“ poznamenal. Po minulé „odbočce“ do oblasti moderní architektury se autor vrátil zpět na hlavní trasu do utajeného světa...
„Takže Měsíc má vliv na magii. Proč?“ „Pracuju na několika teoriích,“ odpověděl jsem. „Ale v současnosti se nejvíc kloním k hypotéze, že Měsíc má na magii zdánlivě...
„Takže Měsíc má vliv na magii. Proč?“ „Pracuju na několika teoriích,“ odpověděl jsem. „Ale v současnosti se nejvíc kloním k hypotéze, že Měsíc má na magii zdánlivě nahodilý účinek, protože mě rád nasírá.“ „To je teorie, která se dá do velké míry aplikovat i na jiné sféry života,“ poznamenal. Po minulé „odbočce“ do oblasti moderní architektury se autor vrátil zpět na hlavní trasu do utajeného světa fae, polofae, říčních božstev a jiných bytostí. Ačkoli tentokrát jde vlastně o příběh, který by mohl fungovat i samostatně, protože na předchozí je navázán jen opravdu velmi volně. Každopádně úroveň setrvale dobrá, napětí i suchého humoru dostatek. Pokračuju v krasojízdě do dalšího dílu. :o)
Číst více Číst více

Čtenářská recenze

5

26.10.2017
Tak tenhle díl jsem si užila. Ani se nechce věřit, že Aaronovitch sotva vytáhne paty z Londýna a venkov je pro něj něco naprosto cizího. Doufám, že časem ještě Peter Grant nějaký výpad na venkov udělá, je to příjemné osvěžení série. Nemůžu moc komentovat děj, abych něco neprozradila, ale Princezna Luna, no, takhle si člověk ta stvoření běžně nepředstavuje, to se Aaronovitchovi povedlo!
Tak tenhle díl jsem si užila. Ani se nechce věřit, že Aaronovitch sotva vytáhne paty z Londýna a venkov je pro něj něco naprosto cizího. Doufám, že časem ještě Peter...
Tak tenhle díl jsem si užila. Ani se nechce věřit, že Aaronovitch sotva vytáhne paty z Londýna a venkov je pro něj něco naprosto cizího. Doufám, že časem ještě Peter Grant nějaký výpad na venkov udělá, je to příjemné osvěžení série. Nemůžu moc komentovat děj, abych něco neprozradila, ale Princezna Luna, no, takhle si člověk ta stvoření běžně nepředstavuje, to se Aaronovitchovi povedlo!
Číst více

Čtenářská recenze

89

16.10.2020
„Popadl jsem větev a namířil s ní ke stromu. Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem. Vím, že máte něco za lubem! A potom jsem strom přetáhl větví....“ Tato pátá kniha z příběhů „Řeky Londýna“ byla zatím nejlepší. Neříkám, že ty předcházející byly špatné, to ne, ale tohle se perfektně četlo, a má to velmi povedený nejen námět, ale i zápletku. Všechno je to obestřeno tajemnem, má to temné napětí,...
„Popadl jsem větev a namířil s ní ke stromu. Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem. Vím, že máte něco za lubem! A potom jsem strom přetáhl větví....“ Tato pátá...
„Popadl jsem větev a namířil s ní ke stromu. Poslouchejte, stromy, zavrčel jsem. Vím, že máte něco za lubem! A potom jsem strom přetáhl větví....“ Tato pátá kniha z příběhů „Řeky Londýna“ byla zatím nejlepší. Neříkám, že ty předcházející byly špatné, to ne, ale tohle se perfektně četlo, a má to velmi povedený nejen námět, ale i zápletku. Všechno je to obestřeno tajemnem, má to temné napětí, smutnou zápletku a velmi povedený konec. Přízračné bytosti, které zde vystupují a do jisté míry příběhu i dominují, jsou kruté a nebezpečné, zvyšují napětí a někdy i vyrábějí krev. V příběhu tak nějak okrajově vystupují i mimozemšťané a pár vtipných poznámek, které vypustí z úst Peter Grant vás jistojistě rozesměje. Citát: V autě jsem nechal spuštěná okna, protože by bylo lepší, kdyby ho někdo ukradl, než aby z rámu vytekla přístrojová deska. To všechno, co jsem výše napsal je ještě podpořeno velmi povedeným výpisem prostředí, ve kterém se příběh odehrává (což je v tomto případě anglický venkov) a protkán spoustou humorným scének a ironických výroků. Ben Aaronovitch odlehčuje krvavý příběh spoustou britského humoru a černých vtipů. A protože je hlavní vyšetřovatel Peter Grant vlastně černoch, jeho pozice na anglickém venkově nevypadá bíle, ale vše to právě s tím svým anglickým humorem překonává a ze všeho si dělá srandu. Malá ochutnávka: Mellisa, řekla. Mellisa Oswaldová. Je doma pan Oswald? Zeptal jsem se. Odpočívá, řekla a nijak nenaznačila, že mě pustí dovnitř. Přesto bych ho rád navštívil. Máte povolení? Žádné nepotřebuju, řekl jsem. Váš dědeček složil přísahu. Užasle se na mě zadívala a potom se jí ta drobná ústa roztáhla v širokém úsměvu. Ach, panebože, vyhrkla. Vy jste jeden z nich, že ano? Můžu dál? Zeptal jsem se. Ano, jasně, rozplývala se. Já se poseru – Rozmar. Tak že čtenář čte příběh, z některých scén mu vstávají hrůzou chlupy na těle a najednou vám hlavní hrdina sáhodlouze popisuje architektonický aspekt některé budovy, kterou vidí. Čtenář se tak musí přeorientovat a pojmout spousty detailů, zda je budova cihlová nebo ne a v jakém slohu je postavena, popřípadě jakým dalším slohem je zhyzděna. Příkladem je tak třeba „chlív“ ve kterém je tento snědý vyšetřovatel ubytován. A v neposlední řadě i fakt, že si někdy dělá srandu i sám ze sebe. Například, když snědl koblihu plněnou vanilkovým krémem a pak přiznal, že chutnala divně, a asi si jí měl nejdříve trochu rozmrazit :-) Citát: Byl jsem v pokušení prostě jen sejít dolů, vstoupit do výčepu a dát si jedno nebo klidně devět piv. Racionální aplikace nabytých informací: (POZOR MOŽNÝ SPOILER NA PŘEDCHÁZEJÍCÍ PŘÍBĚH) Příběh tak trochu nějakou linií navazuje na předešlé knihy. Hlavní děj je však samostatný. V té „vedlejší“ linii stále figuruje Lesley, žena, kterou má Peter Grant rád, ale která přestoupila na „temnou stranu“ , tím, že Petera Granta, v předešlém příběhu, přetáhla tyčí po hlavě, a dala se na stranu Muže bez tváře, hlavního Grantova protivníka. A možná proto se tento příběh stal nejlepším, protože Muž bez tváře zde vůbec nevystupuje. Lesley však jo. Citát: Zase čichala zemědělskou naftu a poslouchala 9XDead.
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat