Zákon vlků

Krátce poté, co byla v USA vydána "Kniha posledního soudu" od Connie Willisové, mohli si čeští čtenáři přečíst tématicky příbuzné dílko "Zákon vlků" Hynka Hlaváčka. Hrdinové obou příběhů cestují časem do středověké Evropy, pozornost je věnována také událostem v blízké budoucnosti, ale tím podobnost končí - asi jako srovnávat Pohlreicha s Babicou. Americká autorka se projevila jako mistryně detailu, pečlivě vykreslila život v nelehkých dobách do nejmenších podrobností, aniž by se spoléhala na dobrodružné scény. Její 550 stran objemná bichle měla svá slabší místa, čtenářům však důrazně připomněla, jaké máme štěstí: žijeme v civilizované době. Hynek Hlaváček byl ve svém příběhu mnohem stručnější, středověké reálie pouze povrchně naznačil, soustředil se na přímočarou akci a násilí, přesto mu nelze upřít snahu přihnojit zápletku myšlenkami o morálce, lidskosti, touhách... Peripetie nejmenovaného (anti?)hrdiny zabalil autor do hávu reality show, přičemž technické aspekty cestování časem a přenosu dat neřešil (což je nejspíš dobře). Novelka by potřebovala doladit ve více ohledech. Zkratkovitý, roztříštěný a mezi několika postavami hopsající děj mě stylem kdovíjak neoslovil, přesto považuji "Zákon vlků" za snesitelný průměr, nikoliv (napůl očekávaný) průser.

Drsný příběh o cestování v čase. Pro čtenáře, kteří upřednostňují akci před filosofováním.