Zákon dechu

Zádumčivě skandinávské postapo pro mladé čtenáře, obdivovatele Grety Thunberg a všech těch lidskou civilizaci nesnášejících aktivistů, kteří si přejí, ať většina z nás natáhne bačkory a přeživší zbytek ať naskáče zpátky na stromy. Hlavní hrdinka Alma zprvu působí jako zmatený teenager, aby postupně vyšlo najevo, že je to sobecká, sebestředná mrcha s nulovým sociálním cítěním a neschopností logicky myslet. A téhle bych měla držet palce? Sorryjako, ale roztrhat ji ve finále smečka vlků, považovala bych to za happy end. Přidejte si k tomu výpadky v pravděpodobnosti (např. Alma bez následků jí desítky let staré potraviny, ba i pije colu), podivnosti v překladu (proč by kamarádka měla Almu kousnout do ramene poté, co jí řekne dobrou zprávu?) a pochopíte, proč těžce hledám něco k pochválení. Prostředí s podmínkami po apokalypse, ok, ale to už tu bylo mockrát. Mravokárný apel, ať se k Zemi chováme hezky? Snad kdyby z něj nečouhal ten fanatický greténismus. Snažím se žít ekologicky: jezdit na kole nebo chodit pěšky, co nejméně používat auto, nerozhazuju kolem sebe odpadky, naopak je po ostatních sbírám a k témuž vedu své dítě, třídíme odpad, sázíme stovky stromků ročně. Přesto tahle postapo-eko kniha není pro mě a dalším dílům se obloukem vyhnu. 50%

Zajímavá postapo variace na téma ekologie a covidu. Krásně psané, příběh není zrovna originální, ale čtivý. Bohužel kniha evidentně neprošla korekturami, takže čtení ruší značné množství překlepů (a tím nemyslím mámmu a táttu, ač i tohle mi tedy moc nesdělo), chyb ve skloňování a hrubek, což je škoda. Hvězdičku dolů dávám za odfláknutý závěr knihy, který autor napsal ve stylu "už nevím, co bych dodal a zbytek si necham na další díl".