Zaklínač VIII. Bouřková sezóna

Od povídek ušel Andrzej Sapkowski pěkný kus cesty, takže by jeden řekl, že románová forma mu už nebude cizí. Přesto s každou další knihou dokazuje, že je v jádru povídkářem, jen to mlží kapitolami a rozsahem. Podobně je na tom i Bouřková sezóna, tvořená sledem epizod, které spolu komplikovaně souvisí, přičemž ústřední dějová linka se mezi nimi motá se zoufalstvím osamocené staré panny na vesnickém bále. Pravda, k ústřednímu zvratu dojde hned zkraje, až si člověk říká: „Fíha, ta přímočarost je osvěžující, uvidíme, jak se to vyvrbí dál.“ Jenže ejhle, na ukradené meče se brzy zapomene a rozjede se zápletka s čarodějkou. Pak čaroději. Pak s démony. A pak už se zaklínač nechává vláčet událostmi, které on sám jen občas ovlivní. Ale abych nebyl za škarohlída, bavil mě jazyk, kterým autor promlouval, bavily mě jeho hrátky se stylistikou, bavily mě postavy vytvářené pro potěchu duše. Nejde sice o Sapkowského opus magnum, ale jako nostalgické připomenutí jeho vrcholné formy to funguje bezvadně.

!!! SPOILERY !!! Moje rozloučení s Geraltem..nečekala jsem dle hodnocení (komenty jsem předem nečetla) kdovíco, ale nakonec jsem spokojená...velmi spokojená :) Sice námět a ústřední "problém" docela přitažený za vlasy, celé to působilo uměle, šroubovaně...jakože chci ještě něco napsat, tak o čem ? hmm, ukradnou mu meče, to je nápad !!! ale mně to až tak úžasné nepřišlo. Navíc nadále románová forma Sapkowskému nesedí, povídkovou sbírku bych ocenila víc... Každopádně - Lytta Neyd nuda, nesympatická, pasáže o ničem. Mozaik - lepší než Lytta Neyd. Yennefer - muela být vzpomenuta, pár vět se sctí - budiž. . Marigold - jede svůj průměr. Geralt - pokračuje ve vyčpělosti, nemastnosti, neslanosti, ale se stoupající tendencí proti posledním dílům série. nejlepší pasáž - vixena, liščí žena..jak na lodi, tak závěr. To se mi líbilo moc...a myslím že i mělo potenciál. Hrad Rissberg a pokusní králící - no budiž. Co mě ale nejvíc dostalo a povzneslo mé hodnocení ke 4* je konec...poslední kapitolka s Nimue a jejím dobodružstvím v lese....rozvířilo fantazii, obnovilo naději... Doporučuji. A znovu potvrzuji, že do Geraltova světa se budu ráda vracet. A Bouřková sezóna, ač není z nejlepších, v něm má své místo. a pár citátů na závěr : "Kysané zelí!" oznámil a dřevěnými kleštěmi si nabral ždibec z bečky."Ochutnej, Geralte. Výtečné, že ano? Poživatina nejen chutná, ale též zdravá. V zimě, kdy je málo čerstvého ovoce, chrání lidi před kurdějemi. Navíc je vynikajícím antidepresivem." "Jak jsi na to přišel?" "Sněz mísu kysaného zelí a zapij hrnkem podmáslí a rázem se deprese stane tvou nejmenší starostí. Někdy na hodně dlouho..." "Zaklínač si povzdechl. Nejednou měl možnost spatřit výsledky bezpečného fungování teleportů, a dokonce už také musel sbírat pozůstatky lidí, kteří teleporty používali. Proto věděl, že prohlášení o absolutní bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení : můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný." "...žena se ptá, jak pánové shledávají naše vepřové?." "Pánové je shledávají v kaši,"odsekl Marigold. "Občas. Ne tak často, jak by si pánové přáli." tak sbohem a na zdraví. Na naše hrdiny. Sice nemám Est Est, ani jinou podobnou lahůdku, ale i Frankovka ročník 2018, víno s přívlastkem pozdní sběr od Michlovského dobře poslouží. Bylo mi ctí, kamarádi !!! Geralt vstal. "Je čas jet dál, Marigolde." "Aha. a kam ?" "není to jedno?" "Vlastně ano. Pojeďme."

Jo. Tahle kniha byla už zase svižná a čtivá jak jsme zvyklý. I když na nic nenavazovala nebo skoro na nic, tak se mi líbila. Ještě by mohl pan spisovatel napsat díl, kde by byl příběh jen o jejich trojúhelníku. Geralt, Yennefer a Ciri. Ale ne od sebe odděleně, ale spolu. Prosím. ☺