Zaklínač Skleněný dům

Komiksový Zaklínač nedopadl vůbec špatně, brzdí jej pouze přepálený rozsah a tendence Paula Tobina dělat z Geralta z Rivie za každou cenu tajuplného hrdinu, co má vždycky poslední slovo, pokud možno s morbidním podtextem. Achillovou patou se ale nakonec ukazuje zápletka. Což o to, tvůrci – tady je třeba vyzdvihnout kresbu Joe Queria – umí rozehrát perfektní atmosféru strachu, kterou navíc umocňuje zdařilý hororový motiv. Jenže jak narůstá počet stran, je čím dál víc zřejmé, že vyprávění vaří z vody. Některé scény jsou pak při zpětném pohledu buď nesmyslné, nebo nepochopitelné, přičemž nápad s domem, ve kterém se scházejí prokletí, se ve finále ukazuje jako nadbytečný, protože s ústřední dějovou linií nemá přímou souvislost a funguje jenom jako autorská berlička, jak se vyvlíknout z problému. Podobné je to i s různými monstry, jako je hrobice či lešij. Přitom třeba nápad s vitrážemi je naprosto dokonalý, jen by ho bylo třeba dotáhnout do konce. Jako ostatně většinu věcí v tomto příběhu.

První díl komiksové série o Zaklínači, který není z pera Sapkowskiho. Zaklínač potká rybáře, jehož mrtvá žena obývá tajemný dům a Zaklínač je požádán o pomoc ..... Za mě překvapivě dobře napsaný příběh, který má strašidelnou atmosféru s velmi pěknými ilustracemi Joea Queria.

Je to už dávno, co jsem četla Zaklínače, a ačkoliv ho mám zařazeného do svých srdcovek, už nejsem schopná porovnat styl Sapkowského a Tobina. S počítačovou hrou nemám vůbec žádné zkušenosti. Takže můžu posoudit jen, jak na mě tento příběh zapůsobil bez zařazení do těchto kontextů. Já jsem byla velice mile překvapená. Obálka mě moc nezaujala, ale kresba uvnitř se mi moc líbila. Správně ponurá atmosféra Zaklínačova světa, líbilo se mi ztvárnění lesa i domu. Skvělý nápad s vitrážemi, které podkreslovaly atmosféru scén. Magická stvoření byla dostatečně hrůzostrašná nebo krásná, aby se jich člověk bál nebo měl touhu jim podlehnout. Trochu mi vadilo nedostatečné prokreslení postav z větší dálky. Příběh mi sedl do Geraltova světa dobře. Chytře vymyšlený, plný magie, napínavý a s překvapivým koncem. V podstatě nemám, co mu vytknout. Jen Geralt mi přišel až příliš sdílný. Já jsem s návratem do Zaklínačova světa spokojená a rozhodně tento komiks vzbudil moji chuť si celou ságu znovu přečíst. Doporučuji.

Komiksový Zaklínač nedopadl vůbec špatně, brzdí jej pouze přepálený rozsah a tendence Paula Tobina dělat z Geralta z Rivie za každou cenu tajuplného hrdinu, co má vždycky poslední slovo, pokud možno s morbidním podtextem. Achillovou patou se ale nakonec ukazuje zápletka. Což o to, tvůrci – tady je třeba vyzdvihnout kresbu Joe Queria – umí rozehrát perfektní atmosféru strachu, kterou navíc umocňuje zdařilý hororový motiv. Jenže jak narůstá počet stran, je čím dál víc zřejmé, že vyprávění vaří z vody. Některé scény jsou pak při zpětném pohledu buď nesmyslné, nebo nepochopitelné, přičemž nápad s domem, ve kterém se scházejí prokletí, se ve finále ukazuje jako nadbytečný, protože s ústřední dějovou linií nemá přímou souvislost a funguje jenom jako autorská berlička, jak se vyvlíknout z problému. Podobné je to i s různými monstry, jako je hrobice či lešij. Přitom třeba nápad s vitrážemi je naprosto dokonalý, jen by ho bylo třeba dotáhnout do konce. Jako ostatně většinu věcí v tomto příběhu.

První díl komiksové série o Zaklínači, který není z pera Sapkowskiho. Zaklínač potká rybáře, jehož mrtvá žena obývá tajemný dům a Zaklínač je požádán o pomoc ..... Za mě překvapivě dobře napsaný příběh, který má strašidelnou atmosféru s velmi pěknými ilustracemi Joea Queria.