Zakletá

Kniha mne doslova zaklela krásnou obálkou a upoutala anotací i chválou kritiky, jsem však velice ráda, že jsem si ji pouze vypůjčila. Kdyby měly všechny knihy být takové, tak snad přestanu číst. Nic tak bizardního jsem již dlouho a možná nikdy nečetla. Námět to byl výborný, ale zpracování a osobnost autora, která je v knize doslova jako živý organizmus byli pro mne těžce nestravitelné. Části z pohledu Jagy pokaždé překvapily novou šíleností. Za sebe bych knihu nedoporučila, práce však musela dát dost a minimálně originalita se jí nedá upřít.

Další z knih, na kterou jsem se hrozně těšila. Začátek se mi líbil, bylo to vtipné, zajímavé, neroztahané, všechno k věci. Tak jsem si říkala „super, to bude jen čím dál tím lepší.“ Ovšem to byla chyba. Hned po té, co se Ivan dostal do druhého světa a skončil nahý a chodil tak NESKUTEČNĚ DLOUHOU DOBU, už mi to nesedělo. Za puritánku se nepovažuji, ale pokud má tato kniha spadat do série romantika – pohádka – moderní svět… prostě mi to přišlo přehnané. Hrozně časté narážky a řešení sexu, nahoty, naplnění manželství a to celé protkané rádoby filozoficko-náboženskými úvahami a k tomu navrch hororové scény s Babou Jagou... Mám pocit, že se autor snažil skloubit všechny možné žánry a nápady do jednoho a vykřesat z toho co nejvíc. Co se týče mě a mého dojmu, tak se mu to nakonec NEPOVEDLO. Propojení dvou rozdílných světů není snadné, ale celkové vyznění knihy se mi zkrátka nelíbilo, takže jsem se dostala před polovinu, zbytek knihy proletěla očima, přečetla si poslední stránku a pro udělání dojmu mi to BOHATĚ stačilo. Zkrátka zklamání, čekala jsem víc a podané MNOHEM LEPŠÍM způsobem :-/

Ó, jé! To zase bylo něco! Zpočátku nic moc, taková podivnůstka, a že jako milovnice fantasy snesu dost. Ale Orson Scott Card ví, o čem píše. Je to kniha kouzel. Kniha o kouzlení, o magii jako součásti života, ať kdysi, nebo nyní. O velikém nebezpečí, o boji dobra se zlem, a o konečném velkém vítězství. Především však kniha o lásce. O lásce manželské, rodičovské, o lásce dětí k rodičům, o lásce ke své zemi... ale také o lásce lidu ke svým dobrým vládcům a naopak, jak to známe z pohádek. Vyhráli, nebezpečí je zažehnáno. Ale nezapomínejme! Baba Jaga přežila, pouze se ukrývá, je stále velmi zlá, snad víc než dřív, a její kouzla jsou mocná. I teď, když jenom vyťukávám její jméno do klávesnice, mi trochu běhá mráz po zádech... Protože já neochvějně věřím, že kouzla existují, ať už dobrá, či zlá. Musíme věřit, že síla dobra je větší a že spolu s láskou je neporazitelné. Krátký, ale zajímavý doslov autora doplňuje tento zajímavý příběh. Podle mého soudu je však tak specifický, že se každému, třeba i velkému příznivci fantasy, líbit nebude.

Kniha mne doslova zaklela krásnou obálkou a upoutala anotací i chválou kritiky, jsem však velice ráda, že jsem si ji pouze vypůjčila. Kdyby měly všechny knihy být takové, tak snad přestanu číst. Nic tak bizardního jsem již dlouho a možná nikdy nečetla. Námět to byl výborný, ale zpracování a osobnost autora, která je v knize doslova jako živý organizmus byli pro mne těžce nestravitelné. Části z pohledu Jagy pokaždé překvapily novou šíleností. Za sebe bych knihu nedoporučila, práce však musela dát dost a minimálně originalita se jí nedá upřít.

Další z knih, na kterou jsem se hrozně těšila. Začátek se mi líbil, bylo to vtipné, zajímavé, neroztahané, všechno k věci. Tak jsem si říkala „super, to bude jen čím dál tím lepší.“ Ovšem to byla chyba. Hned po té, co se Ivan dostal do druhého světa a skončil nahý a chodil tak NESKUTEČNĚ DLOUHOU DOBU, už mi to nesedělo. Za puritánku se nepovažuji, ale pokud má tato kniha spadat do série romantika – pohádka – moderní svět… prostě mi to přišlo přehnané. Hrozně časté narážky a řešení sexu, nahoty, naplnění manželství a to celé protkané rádoby filozoficko-náboženskými úvahami a k tomu navrch hororové scény s Babou Jagou... Mám pocit, že se autor snažil skloubit všechny možné žánry a nápady do jednoho a vykřesat z toho co nejvíc. Co se týče mě a mého dojmu, tak se mu to nakonec NEPOVEDLO. Propojení dvou rozdílných světů není snadné, ale celkové vyznění knihy se mi zkrátka nelíbilo, takže jsem se dostala před polovinu, zbytek knihy proletěla očima, přečetla si poslední stránku a pro udělání dojmu mi to BOHATĚ stačilo. Zkrátka zklamání, čekala jsem víc a podané MNOHEM LEPŠÍM způsobem :-/

Ó, jé! To zase bylo něco! Zpočátku nic moc, taková podivnůstka, a že jako milovnice fantasy snesu dost. Ale Orson Scott Card ví, o čem píše. Je to kniha kouzel. Kniha o kouzlení, o magii jako součásti života, ať kdysi, nebo nyní. O velikém nebezpečí, o boji dobra se zlem, a o konečném velkém vítězství. Především však kniha o lásce. O lásce manželské, rodičovské, o lásce dětí k rodičům, o lásce ke své zemi... ale také o lásce lidu ke svým dobrým vládcům a naopak, jak to známe z pohádek. Vyhráli, nebezpečí je zažehnáno. Ale nezapomínejme! Baba Jaga přežila, pouze se ukrývá, je stále velmi zlá, snad víc než dřív, a její kouzla jsou mocná. I teď, když jenom vyťukávám její jméno do klávesnice, mi trochu běhá mráz po zádech... Protože já neochvějně věřím, že kouzla existují, ať už dobrá, či zlá. Musíme věřit, že síla dobra je větší a že spolu s láskou je neporazitelné. Krátký, ale zajímavý doslov autora doplňuje tento zajímavý příběh. Podle mého soudu je však tak specifický, že se každému, třeba i velkému příznivci fantasy, líbit nebude.