Zajatcem ve své vlasti

Autor prokázal mimořádný úsudek a na základě osobní zkušenosti pochopil “vcelku prostoduchou mašinérii masového teroru". Zamýšlí se nad tím, jak byl teror v takové obrovské míře proveditelný, kdo byli vykonavatelé vražd, dozorci, vyšetřovatelé a soudci, jestli měli svědomí. Neměli. Zmiňuje místa, jako klášter Solovki, Usťvymlag, Republiku Komi, píše o Kuzněckém mostu 24 a mnoha dalších místech. Jak přežít a "důstojně očekávat smrt", informace o zahraničních vězních Rusech z Československa, Polácích, Číňanech, Židech, manželce Kalinina a dalších uvězněných. V některých povídkách popisuje otřesné poměry v táborech. V době Velké Vlastenecké války, daleko za frontou, otroci těžili na Sibiři dřevo a umírali jako mouchy a v trestním komandu všichni. V korekci umrzl každý vězeň ve skrčené poloze a skončil v kulatém hrobě. Kdo se dožil konce trestu, tak mu buď trest vykonstruovaným obviněním prodloužili, nebo jako civil musel pracovat v táboře dál, ještě několik let, dokud byla jeho práce potřeba.

Zase trochu jiný pohled na život v GULAGu.