Zahrada tajů

Nejsilnějším motivem tohoto příběhu je nahlížení teprve dvanáctileté Kláry na válku. Její snaha vytěsnit cokoli co by mohlo mít zlý dopad na ní a její rodinu viz. třeba dopis, je velmi zajímavá pointa, která člověku připomíná jeho vlastní strachy a potřebu nepříjemné věci spíše odkládat. Díky Kláře je ovšem jasné, že tento postup stejně nikam nevede, ba naopak nás ještě víc stresuje než samotné objevení pravdy. ... Prostředí spolu se zahradou a skleníky se mi opravdu velmi zamlouvalo. Nápad s tropickým ovocem knihu opět obzvláštnil. Když přihlédneme k tomu, že se jedná převážně o knihu pro děti, tak mi přišla uspokojující i ta detektivní linka se ztrácejícím se ovocem. ... Občas mi teda nedávalo moc chování některých postav smysl. Třeba proč vůbec existují tak striktní a omezená pravidla, která napsala paní Gilbertová na tu tabuli. Kdyby byl hrabě nějaký hrubián, pitomec, nebo nějaký osamělý tragický muž, tak by to dávalo daleko větší smysl. Stejně tak jsem moc nechápala proč tam autorka pořád připomínala, že Will kašle, když to beztak nikam nevedlo. Takových věcí je tam víc, ale celkově se mi kniha moc líbila. Nelíbilo se mi jak rychle všichni obvinili malého Willa z krádeže aniž by ho třeba pořádně vyslechli. Konec se mi ovšem líbil. ... Je to taková kombinace detektivnější a méně mysteriozní Tajemné zahrady.

Příběh téměř detektivní, který se odehrává v roce 1916, tedy v průběhu první světové války. Na obloze jsou k vidění zeppelíny, které nesou bomby, anglické vojsko už zaznamenalo mnohé lidské ztráty a většina rodin doufá, že se jejich bojující příslušníci ve zdraví a pokud možno brzy vrátí domů. Dvanáctiletou Kláru pošlou rodiče na venkov k tetě Gilbertové, a ona se ocitá na zámeckém panství, kde její teta pracuje jako hospodyně a strýc dělá zahradníka. Hrabě je milovník exotických plodin a na svých pozemcích má několik vytápěných skleníků, v nichž se pěstují mandarinky, limetky, broskve a taky několik druhů ananasů. Právě o ananasy jde v příběhu především a mě fascinovaly zde zmiňované odrůdy: „Černý antiguanský. Ten je šťavnatý a voňavý – jak jsem aspoň slyšel. Zelený jávský se prý rozpouští v ústech. Šarlatový brazilský, ten je úžasný, Kláro!“ Spousta tajností, které Klára nechápe a které jí nikdo nevysvětlí, ale naštěstí je tady Will, který se stává jejím přítelem. Spolu hlídají ve sklenících a číhají na zloděje. Kniha asi nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v dětské literatuře četla, ale určitě bych ji dobrým čtenářům po 10.roce věku doporučila. Mimo jiné kvůli nádherné a na omak velmi hebké a příjemné obálce.