U této knihy mě nalákala k přečtení moc pěkná obálka, ale příběh mi zase tak skvělý nepřipadá, na děj jsem se nějak nemohla soustředit a tak nějak jsem se ztrácela v ději ve dvou časových linkách z minulosti a přítomnosti.Ale asi je to má vina,že jsem se nemohla do knihy pořádně začíst,četla jsem ji v době nemoci.

Ta kniha byla prostě kouzelná. Sice o válce a smutných věcech, ale s nadějí na konci. Celé vyprávění se střídalo z pohledu Stasie z průběhu války, co z ní válka udělala a kým se stalaa z pohledu Nicolase a jeho bytí ve válce. Tyto dvě linky ještě doplňuje vyprávění Isabelle v červenci 2022 kdy se rozhodne odkoupit a zrestaurovat zámek a zahradu, kde se babička seznámila s dědečkem. Nachází obrázky malované babičkou, které se napádně podobají obrázkům, které malovala Rose (Šípková Růženka). Rose je žena, která pracovala v odboji, nejdříve pašovala zbraně a různé věci, ale později se sama stane vůdkyní a odpravovala v lese německé důstojníky. Jak já ji fandila. Nikdy jich nebylo popravených dostatek za všechny hrůzy, které ostatním lidem udělali. Moc se mi líbil styl psaní autorky. Bylo to takové pohlazení po duši. Moc hezky zpracovaný příběh o válce. Dodávalo to naději, že i po těžkých životních chvílích může vysvitnout slunce. Současná linka byla taky skvělá, ale bylo jí málo. Brala bych více pátrání z jejich strany po Rose a více osobního života Isabelle a její sestry Emilie. A za konec jsem v obou linkách minulost i přítomnost byla ráda.