Záhada života

Technicky náročná, popularizační kniha, která i přes obtížný výklad dokáže mnohému naučit i odnaučit. Autor balancuje na hranici populárně naučné a odborné literatury, takže čtenář laik záhy jistě narazí na nějaký ten termín, který vyžaduje hlubší znalost oboru, no a pokud nad ním mávne rukou a pokračuje s odhodláním dozvědět se víc, zjistí že odborných termínů přibyde, zřetězí se, nakupí a na konci kapitoly sezná, že čtení nepřináší takový požitek, na jaký je u populárně naučené literatury zvyklý. Nutně pak vyvstane otázka, zdali jen autor postrádá popularizační cit, nebo je dané téma natolik komplikované, že ani není možné, plně uspokojit běžného čtenáře populárně naučné literatur. Za co naopak musím chválit, je autorova schopnost včas v textu upozornit na to, jaké informace jsou čistě spekulativní, jaké jsou případně testovatelné, či jaké se v současné době teprve testují. Co dodat, kniha se nečte snadno, ale i tak si lze po přečtení udělat docela slušný obrázek o tom, kde se v současné době věda ohledně poznání příčin vzniku života nachází.

podobně jako u Laneovy knihy Kyslík si i u Záhady života kladu otázku, koho autor předpokládá jako cílového čtenáře: své pojednání o prokaryotních (archea, bakterie) a eukaryotních buňkách z perspektivy biochemie a evoluce sám označuje za popularizační, ale předkládá velmi podrobný a velmi nudný odborný výklad, v němž se bez detailní znalosti buněčného dýchání, meiózy, membránového potenciálu či ATP syntázi stěží laik zorientuje; a naopak studenti přírodních věd najdou zase lepší, tj. srozumitelnější výklad ve svých učebnicích Lane ovšem na začátku nepřichází s ničím novým, spíš dobrušuje už dlouho objevený diamant (za devatero sopkami a devatero moři v hlubokém sopouchu se bakteriální endosymbiont v hostitelské archei stal mitochondrií), a v posledních kapitolách nabízí zatím experimentálně neověřené a nálezy nepotvrzené hypotézy (v hlubině oceánu jsme našli jeden !!! mikroorganismus s ribozomem v jádru)