podobně jako u Laneovy knihy Kyslík si i u Záhady života kladu otázku, koho autor předpokládá jako cílového čtenáře: své pojednání o prokaryotních (archea, bakterie) a eukaryotních buňkách z perspektivy biochemie a evoluce sám označuje za popularizační, ale předkládá velmi podrobný a velmi nudný odborný výklad, v němž se bez detailní znalosti buněčného dýchání, meiózy, membránového potenciálu či ATP syntázi stěží laik zorientuje; a naopak studenti přírodních věd najdou zase lepší, tj. srozumitelnější výklad ve svých učebnicích Lane ovšem na začátku nepřichází s ničím novým, spíš dobrušuje už dlouho objevený diamant (za devatero sopkami a devatero moři v hlubokém sopouchu se bakteriální endosymbiont v hostitelské archei stal mitochondrií), a v posledních kapitolách nabízí zatím experimentálně neověřené a nálezy nepotvrzené hypotézy (v hlubině oceánu jsme našli jeden !!! mikroorganismus s ribozomem v jádru)