Zádrhely

Jeden se u Zádrhelů docela nasměje, to je fakt, ale sbírka bizarních anekdot ze severní Itálie, byť napsaná s bolaňovskou grácií a nonšalancí, ještě neznamená, že to bude za plnej knédl. Je to past, tenhle styl. Trochu se nám to tu rozbujelo autory, co píší skvěle po formální stránce, co dokáží psát jako ten nebo onen, ale ve výsledku to působí až příliš bizarně a cirkusově. I když zas je potřeba říct, že hravost, poetičnost a snovost v kombinaci i s určitou špinavostí k tomuhle druhu psaní patří. Jenomže co je moc, to je moc a já jsem už nějak učtenej těmahle "bolaňovskejma" autorama, byť si z toho často Griffi sám dělá prdel. No, jako čtení na dovolenou do Itálie je to super. Taková slušná literární jednohubka na cestu vlakem nebo do busu. Nápaditost tomu rozhodně nechybí, ale mě to přišlo tak nějak furt dokola. Taky mi úplně nesedl ten styl rozhovorů, který Griffi hned v první povídce nastaví; na jednu stranu vás to strhne takovou nenuceností, ale jak se to začne opakovat i v dalších povídkách, tak se z toho stává jen manýra. Taky je tam na mě až moc zarputilejch fašistů a komoušů (co maj obraz Stalina pověšenej v ložnici). Pár povídek je vážně dobrých, ale jako celek nic moc. Slušelo by se to trochu víc redakčně proklestit, tak na poloviční stopáž, pak by to bylo možná i za plnej. Takhle jsou to silný 3 hvězdy, procentuálně tak 75%. (Skalní bolaňovci nechť si přidají jednu až dvě hvězdy.) Jinak samotnýmu nakladatelství Meridione držím vybočený palce a budu se těšit na další knížky. I když Železnice Mexika si asi jen půjčím z knihovny, a možná ani to ne, tuším v nich totiž postmoderní literární peklo.

Některé příběhy působí dost bláznivě