Výborné: autentické, zajímavé, poučné i zábavné. Autobiografie slavných celebrit nevyhledávám, ale pro Jana Kačera mám odjakživa slabost a útlá nová knížka mne zaujala (teď vidím, že toho napsal v podobném duchu víc). A rozhodně jsem víc než spokojená; není to autobiografie, ale soubor povídek či krátkých vzpomínek na nejrůznější životní události, setkání a hlavně divadlo a divadelníky. Mnohé mne velmi překvapilo, mj. jak úzké vazby měli tito divadelníci s Norskem, ale i další drobnosti o autorech a režisérech, nejen našich, byly pro mne objevné. Mimořádně laskavě s úctou vzpomíná na herce a režiséry, které ostatně milujeme snad všichni, mezi jinými Jiřího Menzela a Pepu Abrháma. Ostatně Konec starých časů, tedy jejich společné dílo, rozhodně patří k nejlepším kouskům v knížce. "Josef Abrhám, nádherný, urostlý, zarostlý, po všech stránkách dokonalý pábitel, zval na cestu plnou fantazie, rošťáckého, ironického nadhledu a moudrosti. Hostina. Požitek z existence a víry v čistotu krásy. ... Když Josefův Fanfán Tulipán, nedostižný cestovatel pod hvězdami, zpropadený mladý Cyrano de Bergerac, odcházel ze scény, přehoupl se přes nicotnou zídku a do nenávratna zmizel, chtělo se mi běžet za ním a prosit: Vrať se. Zůstaň. Zůstaň, vzácný tygře!" Jako pokročilý osmdesátník už na sobě pociťuje veškerá neštěstí vysokého věku, ale přistupuje k nim přirozeně a věrohodně - nezastírá svoje znechucení nad stárnutím obecně (a vlastním v první řadě), ale nežehrá příliš, pouze snad pokud jde o divadlo jako takové a jeho změny... Ale samozřejmě kolem něj odcházejí lidé blízcí, což také nezůstalo bez ozvěny. "S ďáblem není možné vyhrát, ale je možné říci mu ne."