Kniha je strašně zdlouhavá, moc mě nebavila. Trevor je na čtrnáctiletého chlapce až moc chytrý, jeho otec zase hloupý, Serena nesympatická. A to věčné oslovování "bratře Jonesi" mi šlo příšerně na nervy.

Nečekala bych, že kniha, která tu nemá kdoví jak skvělé hodnocení, mě zasáhne takovým způsobem, jako tahle. Začátek mě sice nijak neoslovil, ale pak jsem se do knihy začetla vždy na dlouhé hodiny a musela se přemlouvat, abych ji odložila a šla spát. Chvílemi mi sice trošku vadilo lazení větné skladby (problém překladu), ale nebylo to nic, co by mě při čtení rušilo neustále. Je to krásný román s minimálním počtem postav. Svět popsaný očima 14 letého chlapce, který je svým intelektem i duchovním laděním úplně jinde, než jeho vrstevníci a všichni ostatní lidé. To, co prožívá, by většina z nás po psychické stránce asi úplně nezvládla. Samotný příběh je ale strhující a nečekala bych, že dopadne tak, jak dopadne. A kdo chce, najde v něm i velmi hluboké myšlenky a životní moudra, jako třeba tohle: "Přirozenost člověka pochází zevnitř jeho duše, ne z vnějšku. Ohavné je odvracet se od vlastních instinktů kvůli tuhým zákonům, které sepsali jiní lidé. Když se budeš snažit hrát roli, která neodpovídá tvé duši, zlomí tě to." (s. 185) Je to něco, co všichni ve skrytu své duše víme, a přesto nebo možná právě proto je to pro nás tak strašně těžké pochopit.