Zabiják démonů 23 Životy zářící napříč věky

Spoilery!!! To bylo tak… Smutné, šťastné, dojemné, ale i zdrcující v jeden moment. Vlastně když si to představím, tak mi přijde že vlastně celá série je vlastně krátká. A ty ztráty… Ty vždycky nejvíc bolí… Během tohohle dílu jsem brečela třeba tak třikrát. Obanai a Mitsuri… Shinobu… Gyomei… Muichiro a Genya… Je mi jich tak moc líto. Ale už se mají doufejme lépe. Se svojimi rodinami. A taky musím něco podotknout k závěrečné kapitole; Životy zářící napříč věky… To bylo tak dojemné… Všichni byli šťastní, bezstarostní a spokojeni. Shinobu a Giyuu… Obanai a Mitsuri… Zenitsu a Nezuko… Inosuke a Aoi… Tanjiro a Kanao… Sanemi a Genya… A teprve po přečtení posledního dílu mam chuť tuhle sérii číst donekonečna. Pozorovat vývoj Tanjiroa. Prohlížet si kapitoly kde pilíře ještě žily… A číst tuhle kapitolu s potěšením z toho že všichni našli svůj klid. Miluju to a nikdy nezapomenu. ;) *Teď už jen čekat na filmy!

Demon Slayer, manga, které jsem z počátku naprosto nevěřil, ale která ve mně postupem času zažehla takovou tu mladickou vášeň pro šónen, je u konce. U konce uspokojujícího, finálního a silného. Originálního? To ne, ale měl vše, co jsem potřeboval. Smrt, lásku, přátelství, rodinu, no znáte to, tyhle věci prostě musí v podobném příběhu být. Proč tedy nedávám plný počet, když jsem byl spokojený? Za vše může finální kapitola, poslední tečka, která měla být oslavou uzavření a on je to takový trapňoučký dozvuk. Já prostě nenávidím, když se na konci knihy/filmu/seriálu podíváme do budoucnosti, jak žijí potomci našich hrdinů. Jen to všechno rozplizne a vlastně taková náhled podkopává vše, co jsme doteď sledovali. Nechci hodnotit celou sérii, tak jen obecně - těším se na další Gotógeho tvorbu.