Monografie Jakuba Češky o jednom z mých nejoblíbenějších spisovatelů. O žádném jiném autorovi kromě Kafky jsem nepřečetl tolik knih a studií jako o Kunderovi, jehož samotné dílo jsem četl opakovaně. Je to skoro dvacítka samostatných knih, monografií, biografií či sborníků o Kunderovi a nespočet jednotlivých studií v časopisech či jiných knihách. Češkova kniha se zařadí mezi ty nejzajímavější a zásadní. Zdálo by se, že nic nového už po tolika pracích není možné přidat, ale opak je pravdou. Češka se zaměřil především na Kunderovo rané dílo básnické (knihy básní Člověk zahrada širá, Poslední máj a především Monology), dramatické (Majitelé klíčů a okrajově Ptákovina) a esejistické (eseje a studie z 50. a 60. let, např. O sporech dědických, a vančurovské Umění románu), jemuž ostatní badatelé věnují menší zájem. Naopak Češka věnuje menší prostor tvorbě románové a povídkové, resp. hledá mimo jiné kořeny pozdější prozaické tvorby v tvorbě rané a nachází zajímavé souvislosti v Kunderově přechodu k próze. Porovnává česky psaná díla (Směšné lásky, Žert, Život je jinde, Valčík na rozloučenou, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost) s rozdílným pojetím a tematikou francouzsky psaných románů (Pomalost, Totožnost, Nevědění, Slavnost bezvýznamnosti). Zabývá se také rozdílností recepce Kunderovy tvorby u nás a ve Francii a ve světě, vydávání Kunderových děl a jejich překladů, revizi překladů, kritikou Kundery ze strany českého disentu v 80. letech, jeho světovou slávou apod. Pro hlubší zájemce o Kunderovu tvorbu opravdu přínosná a nepostradatelná rozsáhlá práce!