Za neznámými tvory amazonských lesů

Horský les, mlžný les, nížinný les a jiné druhy lesů a porostů, ve kterých žijí dosud vědecky nepoznané/nezjištěné druhy zvířat nebo zvířat, která vědecké jméno mají, ale ještě se o nich nic neví, nebo ví, ale jsou obtížně zařaditelné. Lesy, travnaté pláně, řeky. O strukturované liáně jsem četla poprvé. Na aguti jsem málem zapomněla. Viktorie královská. Tereka velká. Tamarín pestrý. Džunglovec měnivý. Chvastoun. Šnekožrout. Čimango. Pitule. A mnoho dalších zvířat, které jsem neznala nebo které mi tato kniha připomněla. Knihu jsem prohlédla, zčásti pročetla. Fotografie jsou povedené, krásné a hlavně jsem četla text vážící se k nim. Přilehlý text jsem pojala jako doplněk a četla ho co do zajímavostí přiléhajícím zvířatům. Není to jen o přírodě. Je to i o životě v ní, je to o plynutí a souladu s přírodou. Amazonská příroda, zvířata, rostliny, lidé, jejich zvyky, zvyky a tradice jednotlivých míst. Je to krásný cestopis, zčásti místopis a výpravný průvodce.

Knihy mne provázejí celým životem a dá se říct, že nyní, takříkajíc na stará kolena, ještě tím víc. Což má samozřejmě jeden háček - kdybych si měl všechny, které se mi líbí, kupovat, zruinoval bych rodinný rozpočet. Naštěstí existuje možnost tzv. recenzních výtisků. Napíši zkrátka do nějakého nakladatelství a oni mi za její zrecenzování vytouženou knihu pošlou (takhle úplně jednoduché to pochopitelně není, člověk za sebou musí mít určitou "recenzentskou" minulost). Asi nejpozitivnější zkušenost mám v tomto směru s nakladatelstvím Academia. Nedávno mi např. od nich přišla nádherná publikace s názvem Za neznámými tvory amazonských lesů. Moc jsem si tuto knihu přál, a to hned z několika důvodů. Tak třeba proto, že oblast Amazonie mne vždycky lákala odérem tajemnosti, nepřístupnosti a neprobádanosti. A protože možnost, že se tam vydám, patřila vždy spíše do říše snů, musel jsem odjakživa (s nadsázkou řečeno) "brát za vděk" svědectvími těch, kteří to štěstí měli. Což je i případ Jiřího Moravce, jemuž se podle všeho tento kout světa stal skoro druhým domovem. Hned na začátku se nám zatají dech nad stěží uvěřitelnou přírodní anomálií. Při soutoku dvou řek je to vždycky tak, že dál pokračuje už jen jedna. Nikdy by nás nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak, že by např. poté, co se spojí, obě řeky nesplynuly, ale naopak dál tekly oddělené jedna od druhé. To je přece logický nesmysl! Všude jinde na světě určitě ano, ale v Amazonii je asi možné úplně všechno. Na str. 16 totiž vidíme fotografii místa, nazývaného Encontro das Águas, kde tečou dvě řeky, odlišné barvou i rychlostí, vedle sebe v jednom korytě! No, a pak už na nás čeká přes 500 stran křídového papíru s tak fascinujícím obsahem, až z toho přechází oči! Nyní trochu odbočím, ale snad to nebude úplně od věci. Jak známo, povodí Amazonky je největším a z hlediska fauny a flóry i nejpestřejším ekosystémem na naší planetě. A když jsem tak listoval touto jedinečnou publikací a prohlížel si úchvatné fotografie doprovázené poutavým textem, v jednu chvíli mne napadlo, že tu máme přímo před očima jasný důkaz Boží existence! Tohle všechno přece nemohlo vzniknout samo o sebe, slepou náhodou, bez přičinění transcendentního Tvůrce... Autor knihy Za neznámými tvory amazonských lesů prý v dětství někde četl, že ničení zdejších přírodních krás pokračuje rychlým tempem a kdo ví, zda za nějakých třicet let tu ještě bude co obdivovat. A rozhodl se, že to musí "stihnout", tedy dostat se tam dřív, než bude pozdě. Katastrofický scénář se naštěstí nepotvrdil (to ovšem neznamená, že devastace této unikátní oblasti se zastavila) a Jiřímu Moravcovi se po dlouhých letech jeho sen splnil. A to nikoli jen jednou - v úvodu píše, že od roku 1999 se sem pravidelně každý rok vrací (a někdy prý i dvakrát do roka). Rozhodně to ale není tak, že by ty cesty byly samoúčelné. Jak už napovídá název jeho knihy, jedná se o výzkumné výpravy - oblast Amazonky totiž stále skrývá mnohá tajemství a Jiří Moravec má na svém kontě celou řadu výjimečných objevů. Díky nakladatelství Academia máme nyní skvělou možnost se s nimi seznámit!