Z právního hlediska neslušné

Všechny povídky jsou na stejné brdo, vesměs bez děje, s jedinou zápletkou: "opil jsem se a poblil se (nebo posral se)". Autor se v knize popisuje jako líné prase co se zvládá tak akorát opít, pozvracet, posrat a smrdět. Většina vedlejších postav jsou popisovány jako retardovaní, agresivní tlustoprdi a v celé knize je tolik přirovnání, že to nelze k ničemu přirovnat, ale nic z toho není tak hrozné jako pročítat si posledních 40 stran monotónních povídek o jeho výletu v USA, které jsou slohově na úrovni žáka 5. ročníku ZŠ.

Je mi to líto, ale tohle bolelo. Na úvodním řádku anotace, u "Vtip. Zoufalost.", bych tu první tečku spíše vyměnil za dvojtečku. Navíc vulgarismů je až příliš, a to nejsem žádný suchar. V přímé řeči by až tolik nevadily, ale stavět na nich celý popis děje je krok vedle. Věřím, že slyšet nějaké ty příběhy osobně a s dvojkou v krvi, měly by větší grády, než když je člověk čte (a je střízlivý), ale takto...