Z neznámých důvodů

Návrat do let osmdesátých i částečně sedmdesátých. Zprvu nebylo špatné. Paleta rozličných postav, práce ve výzkumných laboratořích biochemiků, autorčin smysl pro jazyk a svěží humorné obraty. Jenže jak děj postupně pokračoval, přišlo mi to nesmyslnější a nesmyslnější, hlavní postavy byly pojaty jako šablonovité karikatury, jejich motivace mě neoslovila a čím dále tím víc jsem kroutila hlavou. Nekonečné biochemické konverzace mě nebavily a ani nemohly bavit; pokud měly debaty výzkumníků znít věrohodně, musely znít pochopitelně tak, aby by jim laik nerozuměl. Snad jen plus za to, co všechno musela autorka nastudovat, aby i pro odborníky měla kniha smysl… Úplný konec, včetně dvou závěrečných point, mě ohromil, ale v negativním smyslu, je to vůbec možné? Třeba jsem to ale celé nepochopila, možná to má být humorná kniha s velkou nadsázkou, kde nad pravděpodobností scén nepřemýšlíme a jen se bavíme… Ještě poznámka na okraj: V letech sedmdesátých a občas i osmdesátých lidé z velké části neodcházeli z vedoucích míst kvůli profesionální neschopnosti, jak čteme v knize, ale z důvodů politických, často odcházeli naopak ti schopní a na jejich místa byli dosazováni političtí protekčníci. Chápu, že se to v knize objevit nemohlo, pokud autorka nechtěla psát do šuplíku. Takže toto jí nevyčítám, nicméně o to víc mi zněly předestřené příběhy šablonovitě a vymyšleně. V tomto skutečně je kniha odrazem své doby.

Knihu jsem sice už jednou četla, ale po více než 30 letech už jsem si z ní moc nepamatovala, proto jsem se do ní pustila znovu. Autorka píše výborně, dokáže vymyslet zajímavý příběh a okořenit ho úžasným humorem, ale dlouhé odborné pasáže z biochemie byly už na mě přehnané. Můžu sice obdivovat, jak se jí podařilo důkladně prozkoumat odbornou terminologii, ale já bych ocenila raději kratší příběh a více humoru, protože ten je u ní nepřekonatelný.