Z kamene a z vápna

Přiznám se, že autorův návrat zpět na začátek prvního dílu Na zemské stezce mi přišel poměrně zbytečný, zvlášť ze začátku, a trochu mě to zklamalo. Pan Nesměrák ale píše neskutečně čtivě, takže zhruba po nějakých 50 stranách jsem přistoupila na jeho hru a příběh, vč. vyšetřování záhadných zmizení, jsem si vlastně užila a neměla jsem problém knihu dočíst až do konce. Jen škoda, že měl potřebu vykrádat sám sebe a vracet se a opakovat něco, co už napsal, byť stručněji, protože tím knihu i celou sérii zbytečně shazuje (měla jsem úplné dejà vu a podobně mi vadily četné plané úvahy Hartmana i Sigiberta, které se dost často opakovaly a omílaly dokola to samé).

Musím přiznat, že po minulých 5 dílech jsem čekal něco jiného. Už to mě překvapilo, že autor se vrátil vlastně na začátek 1. dílu a začal detailně vysvětlovat vznik Landštejna. K tomu se většinou autoři vrací tak okolo 10. dílu série. Ty známé postavy mi opravdu chyběly. Taky opustil ten krimi/dobrodružný styl. Po prvním pocitu rozladění jsem si ale uvědomil, že to vše je bohatě nahrazeno dobovými reáliemi především z oblasti stavitelství. Takže nakonec spokojenost a už se těším, v jakém stylu bude příští díl. Jediné, co jsem nepochopil, je jak se Hartman mohl stát správcem rakouské Pevnosti.