Z Dachau do Dne vítězství

O válku se zajímám už docela dlouho. A přestože jsem četl už dost, není nad osobní příběhy. Celé tehdejší období se díky nim z kapitoly dějin mění v něco mnohem hmatatelnějšího, konkrétního a stále živého. Nezáleží kdo je hlavní postavou daného příběhu - voják, civilista, politik, úředník.... A ač se na první pohled může zdát příběh Willyho Fielda podobný mnohým či snad nikoli "tak zajímavým", je tomu přesně naopak. Díky autorce Helen Fry jsem se seznámil s Willym Hirschfeldem, který si prošel útrapami Dachau, útěkem do Británie (jejímž se stal ctihodným občanem), následnou internací, strastiplnou deportací do Austrálie, další internací a návratem, kdy se jako řidič tanku vylodil v Normandii, aby přispěl svou "trochou", velkolepě vjel v čele kolony do Hamburku a porazil Hitlera nakonec tím, že se nacismu podařilo zničit většinu Willyho rodiny, ale ne jeho rod. Smekám. A vždy před takovými hrdiny budu. P.S.: Willyho celoživotní láska k fotbalu a sedmdesátiletá fanoškouvská věrnost Arsenalu je milým dokreslením celého osudu=o)

Mám zrovna období, kdy mě zajímají osudy Židů za 2. sv. války, lidí, kteří neuvěřitelným způsobem přežili, protože si nemyslím, že je pravdou tvrzení, že byli jako ovce a dělali to, co jim bylo nařízeno. A ano, přesvědčuji se o tom v každém příběhu a zrovna tento patří mezi ty obdivuhodné. Život Willyho Hirschfelda by vystačil na životů nejmíň deset. Krásný příklad toho, jak máme vše ve svých rukou. Knihu bych doporučila hlavně těm, kteří se neustále vymlouvají na svůj blbý osud :-)