Yukon guest

Tuto knihu beru jako takovou sondu do, pro mě neznámého prostředí a sportu. Velice se mi líbil popis krajiny a míst kudy závod vedl. Souznění člověka se zvířetem, tady se svým psím spřežením. O absolutní důvěře jednoho k druhému. O lidských emocích, snech a zklamáních, ale hlavně o obrovské vůli pokračovat dál a nevzdávat se...

Závody psích spřežení a musherství obecně mě poslední dobou hodně chytlo, asi je to tou absencí zimy u nás. Tedy pouze v teoretické rovině, jelikož můj psí společník neznámého původu sice výtečně ovládá tah na vodítku, ale spřežení dokupy nedám. A tak si díky takovým knihám trochu plním svůj sen a prožívám mrazivé dny i noci v knižním světě. John Firth v příběhu legendárního závodu Yukon qest kolísá na hranici novinářského a dokumentárního stylu, což na jednu stranu přináší oživení výčtu výsledků, účastníků, jednotlivých úseků a údajů nějakými "nej" a zákulisními pikantnostmi, na stranu druhou je to prostě pozorovatel, nikoliv účastník, a těch novinářských "specialitek" je hodně na úkor příběhu. Na můj vkus je kniha hodně o lidech a málo o psech. Mnohem více jsem Yukon Quest prožívala s dříve čtenou knihou Po zavátých pláních. Doporučuji čtenářům, které tento sport či lépe řečeno způsob života chytl prakticky i teoreticky.