Y Poslední z mužů 5

Ježíši, já se přihlásím jako dobrovolník na výcvik asistenčních opic a sám pak skončím jako mrzák? Karma je posraná městská legenda. Je potřeba si připomenout časovou linii příběhu. Tento pátý díl, Y-5 V kruhu se odehrává již dva roky od nešťastné události, kdy došlo k vymření skoro celé mužské populace. A to jak u lidí, tak i u zvířat. Již dva roky sledujeme osud Yorika Browna a jeho opičího kamaráda Ampersanda, jak se plouží životem a zemí, kterou ovládají samé ženy. První tři díly mě nadchly, ten čtvrtý se mi zdál stupidní za svůj dosti nelogický a mnohdy až nesmyslný obsah.. Tady je komentář k pátému dílu. Citát: Církev není zkurvená proto, že jí vedou muži, ale proto, že ji vedou lidi! Musím uznat, že kresba Pia Guerra se mi líbí. Vlastně díky němu jsem si tento komiks pořídil a moc se nepídil po obsahu. Někdy se dá obsah prominout, nebo ho upozadnit, to když je dobrá kresba. Pokud se mi kresba nelíbí, nepomůže tomu někdy ani dobrý obsah. Tady je kresba sice střídmá, ale je pěkná. Zamrazilo mě třeba u jednostránkové kresby, kdy se zřítilo letadlo. Je to odstředěně nakreslené, ale přesto to vyvolá mrazení. Malá ochutnávka: ….vidíte, jak se ten prsten v jednom světle blyští jako zlato, a v jiném jako stříbro? To představuje mužskou a ženskou stránku, kterou máme my všichni. V mnoha kulturách věří, že v okamžiku nabídky sňatku si muži a ženy vymění role. Z prsteníčku mladé dámy se stává symbolický falus, zatímco muž nabízející prsten..... Jo, kamarádi o mně říkají, že jsem píčus. Kolik? No a co se týče obsahu? Musel jsem se smát. Yorika už nebavilo, aby ho furt doktorka Mannová píchala, píchala injekcí do zadku, a tak si odskočil zapíchat. Kam a s kým, ptáte se, inu k tomu se musíte pročíst sami. Tohle je sešit „odskoků“, odskočíme si do Austrálie, podívat se za Beth, Yorikovou „předkatastrofickou“ holkou, zjistíme něco o jeho sestře Héro a hlavně se podíváme i do Yoriko minulosti. Všechno to jsou velmi zajímavé a poučné „odskoky“. Citát: Říká, že je to nuda, ale že se se mnou nudí rád. Celkově tento příběh není špatný. Najdeme tu i pár filmových a knižních hlášek, zasmějeme se a trochu budeme smutní. Jo a jsem strašně rád, že agentka 711 z předchozího dílu, neměla tak velký vliv na Yorikovo bláznivé a nevypočitatelné chování, jak se nám tvůrci snažili vklínit v předchozím nepovedeném příběhu. Za čtyři hvězdy je toho akorát. Vybral jsem pár citátů a některé si můžete přečíst v tomto komentáři. Při čtení příběhu „V kruhu“ jsem poslouchal skupinu King Diamond a jejich remastrované verze studiových nahrávek „Abigail“ (1987) a „Abigail II.“ (2002) Citát: Haló...? Jsi tam Bože? To jsem já, Margaret.

Tohle musím pochválit. Brian K. Vaughan se poměrně nečekaně vyhnul předpokládaným klišé a příběh nechal odvíjet v nové, zcela neokoukané stopě. Naneštěstí se však nějaká zběsilá gradace nekoná. Vývoj událostí je opětovně pozvolný, emoce stále na stejné úrovni, a kdyby občas nebylo nějaké té smrti, čtenář by ani neřekl, že se děje něco zásadního. V podstatě se jen opakují stejné motivy, tedy že po hrdinech někdo jde a oni před ním prchají. I tak se ale tvůrcům podařilo v několika kapitolách zase uzavřít různé vedlejší odbočky, díky čemuž celá mozaika nabývá víc a víc na celistvosti. Především s povděkem kvituji ukončení konfliktu se sestrou Héró, od které jsem tak trochu očekával roli Yorickovi osudové Nemesis, a ono kupodivu nic takového. Na druhou stranu, ten gambit působí natolik „jako že se vlastně nic nestalo“, až trochu naštve původní scenáristické blufování. Soukromě pak smutně postrádám původní motiv cesty přes půl světa za ztracenou láskou, který mi v první knize tolik uhranul.