X-Men: První třída

Očividný pokus o restart, s jehož neúspěchem se tak trochu počítalo. Poněkud se tu tře potřeba zaujmout moderní publikum s předpokladem, že postavy i prostředí všichni důvěrně znají. Je to sice čitelnější, než původní X-Meni – rozuměj, méně slov, více akce – ale scénáře jsou bohužel na úrovni středoškolských muzikálů, přičemž v mnoha případech se automaticky předpokládá znalost Marvelovského univerza. Ne, že by šlo o zásadní věci, ale v principu mi podobný přístup vadí, zvláště nedá-li si nakladatel alespoň minimální práci uvést čtenáře do obrazu. Co mi naopak vyhovovalo, byl epizodní koncept, třebaže pointy jsou slaboučké a jejich originalita tristní. Alespoň že funguje chemie mezi hrdiny, a přestože má jít o čerstvé dorostence, v mnoha ohledech působí dospěleji, než X-Meni i s Avengers z 80. let. Co mě ale zaskočilo je skutečnost, že i když jde o souvislou řadu, nevyhne se vyprávění skokům v ději, popřípadě zvratům, k nimž dochází mimo obraz, jako by tvůrce čtenář vlastně nezajímal.

První třída je epizodní záležitostí, která nijak nerozšiřuje bohaté universum X-Menů a Marvelu obecně. Byť je komiks kreslen moderním způsobem a nevypadá špatně, scénář se hodně blíží těm šedesátkovým, kdy se tvůrci zřejmě snažili tzv. zlatý věk uctít, ale bohužel to vzali za trochu špatný konec. Vtipy taky nejsou zrovna nejlepší a komiks hodně působí jako takové ty více dětské verze, které vycházely časopisecky a mnoho čtenářů se tak dříve k hrdinům i dostalo. Škoda, látka původního týmu nabízí velký potenciál, ale zde byl promrhán.