World of Warcraft: Kronika

World of Warcraft jsem hrál dlouho a rád, teď už je to ale nějaký pátek od doby, kdy jsem s ním skončil. Čtvrtá Kronika začíná Mists of Pandaria, které pro mě byly posledním rozšířením, jež jsem si ještě zahrál. Za mě byla nejlepší fází hry The Burning Crusade, následující The Wrath of the Lich King byla znatelně slabší ale stále dobrá, Cataclysm mě zklamala a MoP už mě definitivně znechutila. Kniha tak vlastně z větší části popisuje událostem, kterých jsem se už jako hráč neúčastnil, a já jsem doufal, že mě proto patřičně zaujme a doplní mi chybějící části příběhu. Jenže ono se to jaksi nepovedlo. Už od první Kroniky mi vadí překlad jmen a lokací do češtiny, přičemž si čtenář může dohledat původní názvy v poznámkách. Kdyby to bylo na mě, udělal bych to přesně naopak; hráče (i bývalé) by tak svazek jistě více oslovil. Tentokrát jsem si nemohl nevšimnout občasných kostrbatých překladů textu a pro mě nepochopitelného propadu v kvalitě ilustrací. Ne, čtvrtý díl mi opravdu radost neudělal.

Rozhodně nejslabší kronika. Kvalita šla dolů a to jak po textové tak i po obrazové stránce. Autoři úplně jiní než u prvních tří knih, Chris Metzen už se na tom nepodílel. Ale i tak je fajn mít po ruce shrnutí příběhu v češtině.