Na Válkonošku jsem se těšila, protože autorku mám ráda; Griša a zvláště Šest vran patří k mým oblíbeným sériím. Wonder Woman znám z filmů, komiksy jsem nečetla, takže jsem byla zvědavá na její ztvárnění v knižní podobě. Musím říct ale, že jsem se do příběhu začetla až po několika kapitolách. Příběh byl čtivý, ale místy se mi zdál těžkopádný a vůbec se to nepodobalo stylu, na který jsem zvyklá od Leigh Bardugo. Diana byla někdy svou ochranitelskou povahou otravná, na druhou stranu bojové scény, kde vystupuje, patří v knize k nejlepším částem. Líbil se mi šokující twist v konečné části i neodhalený a zajímavý návrat Diany na Themiskyru jako hrdinku, která v tajnosti zachránila svět.

Toto by mohla být vcelku dobrá povídka. Těch 350 stran je zbytečných, protože je tam spoustu hluchých míst, které vyloženě nudí. Když jsem knihu začal číst, nezjistil jsem si o ní žádné informace a proto jsem se docela divil , že asi do 90 strany se v knize neobjevuje žádný živý muž. Film o WW sice znám, ale toto je úplně něco jiného. A kdo hledá souvislost např. s filmem Sexmise, tak je úplně vedle. Tady prostě chybí ta oblíbená hláška:"vem si prášek". Kniha se pomalu plouží, prostředí se mění, podivné nové postavy se objevují, ale akce je pramálo. Někdy je to tak naivní, že jsem knihu chtěl i odložit. Nakonec jsem to dočetl a dokonce i bez prášku.